Zatímco byla
Sofia na mateřské, Tomáš vypomáhal jako trenér v místní posilovně. Dával
zabrat všem, žádné kamarádství jeho svěřencům nepomohlo. To pochopil Martin
Plešák, manžel jeho sestřenky Jany, a ani švagrová Elsa nebyla ušetřena.
Když ale
přišel domů, stal se z něj vzorný otec, a obě ratolesti s radostí
pohlídal.
Je to
zkušený taťka, takže ani „trocha“ pláče (když Milánek trénuje hlasivky, rve to
malinko uši), ho nerozháže.
Sestry
Bjergsenovy měly svoji reputaci, takže si Sofia vzala Aničku do parády a
zkusila z ní udělat děvčátko!
Mezitím
dorazila domů i Elsa, a tak se všechny tři pustily do sesterského pokecu.
Jejich rodiče
se evidentně rozhodli, že si holky vystačí samy, a návštěva nenávštěva se někam
vytratili. Copak mají asi za lubem?
Evidentně se
rozhodli, že si užijí chvilku o samotě, snad už bez rizika, že by si pořídili
dalšího prcka.
„Myslíš, že
nás holky neslyšely???“ - "Uf, táto, to nevím, ale na tyhle šílenosti už jsme asi přece jen staří."
Minimálně
Elsa raději dala přednost vlastní lásce, než pitváním se ve vztahu rodičů, a
utekla na rande s Josefem. Pozval ji na prohlídku zámečku ve Windenburgu,
v jehož zahradě měli první rande. Jen jim nějak ten den nebylo dopřáno
soukromí. Nejprve se na ně hned před vchodem nalepili dva randící duchové.
Po
prohlídce se usadili na lavičce za zámkem, ale ostatní účastníci exkurze asi
nepochopili, že tady už není na co koukat, a rozhodli se jim dělat společnost.
A Josef tááák
toužil být chvíli s Elsou sám!!! Takže se s ní zkusil vydat do
bludiště, tam je snad nikdo nenajde – naštěstí oni dva se uprostřed našli.
Když konečně
osaměli, zatvářil se Josef strašně vážně a pak před Elsou poklekl a požádal ji o
ruku.
Jak se dalo
čekat, Elsa souhlasila, a tak bylo na spadnutí další spojení obou rodin.
Josef tedy
zašel za svým bratrancem s další důležitou otázkou „Hele kámo, já jsem
jedináček, a u vás jsem byl vždycky jako doma, takže…půjdeš mi prosím za
svědka?“
To nemohl
Tom odmítnout, zvlášť když svědkyní nevěsty bude jeho žena. „Jasně, parťáku,
počítej se mnou!“
Než ale
došlo na svatbu, rozloučil se Tom se svým mládím a pokročil do středního věku.
Ale hlavně
vyrostl jeho syn Milan – trošku víc, než bych čekala, asi mu mlíčko chutnalo…
Pak už
nastal den D pro Josefa a Elsu a všichni se sešli před kostelem.
Rodiče byli,
jak jinak, dojatí. „Chlapečku náš, to není možné, že se nám ženíš!“
Ale bylo to
možné! Oddávající byl sice poněkud zmaten – „Šebesta a Bjergsenová? Jako bych
to už zažil!“ Naštěstí si to ale nechal vysvětlit, a tak se Josef dočkal před oltářem své vyvolené a on a Elsa
opravdu vzali! (A svědci si dokonce při obřadu správně stoupli)
Následnou
oslavu někteří málem nepřežili – hlavně otec ženicha – Daniel. „Lásko, nebyly
v tom dortu náhodou ořechy?!?“
Ale tím se
novomanželé v tuto chvíli netrápili - nenápadně se totiž vytratili do
prázdné rezidence Bjergsenových, kam se Josef přestěhoval, aby mladí pomohli starouškům
s malou Anjou .
A když nikdo
nebyl doma, mohli si užít svatební noc trochu netradičně - ve vířivce.
Žádné komentáře:
Okomentovat