Příběh - 36. KAPITOLA – Den poté

Anja toho tu noc moc nenaspala, ale kvůli dceři musela fungovat. Dala si rychlou sprchu, aby se aspoň trochu probrala, a Karla poslala čekat dolů, než probudí a obleče i Belu. Seděl tedy v obýváku, kam už vnikalo denní světlo. Nebylo mu to moc příjemné, ale vevnitř byl před přímým sluncem v bezpečí. Když se na schodech konečně objevila Anja s holčičkou v náručí, málem ani nedýchal.

Bela byla všímavé dítě, takže když ji maminka postavila na zem, hned se zeptala: „Mami, kdo je ten pán na našem gauši?“ – „Beluško, ten pán, to je tvůj tatínek.“ odpověděla jí Anja na rovinu.

„No, to tedy nevím.“ mudrovala malá Bela. „Kdyby to byl můj tatínek, pšišel by za mnou přece džív.“ dodala neoblomně. „Zlatíčko, on dřív přijít nemohl, víš. Byl moooc daleko.“ snažila se ji obměkčit Anja. „A ploč mi teda neposlal aspoň oblázek?“ trvala na svém Bela. „Tak co kdyby ses ho zeptala sama.“ navrhla jí maminka.

Příběh - 35. KAPITOLA - Vysvětlení

Radek věděl, že se Andrea vydala s Anjou na „záchrannou misi“. I když ani on nevěřil, že by Zapomenutá Lhota byla víc než jen lákadlem na turisty, nedal mu jejich výlet spát. Seděl tedy dlouho do noci v obýváku a sledoval filmy.

Jejich děj ale příliš nevnímal, pořád přemýšlel, co si jeho praštěná žena zase umanula. Doufal, že se jim nic nestane. „Sakra, neměl jsem přece jen jet s nimi.“ pomyslel si zoufale, když dlouho nepřicházela od Andrey žádná zpráva.

Měl však za sebou náročný den a opět se úspěšně ujistil, že žádní upíři neexistují. Takže když Andrea nad ránem dorazila domů, našla ho podřimujícího na gauči.

Přisedla si k němu, pohladila ho po vlasech a chtěla ho jen přikrýt a nechat spát dál. Radek se však probral a za chvíli už se zvedal a přisedl si k ní. „Konečně jsi doma.“ oddychnul si. „Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.“ omlouvala se Andrea.

Příběh - 34. KAPITOLA - Výzva

Všichni tři chvíli stáli mlčky na verandě a měřili se pohledem. Andrea s Anjou v tenhle výsledek sice doufaly, ale že se opravdu setkají s Karlem v tváří tvář, tomu úplně nevěřily. Jako první promluvila Andrea. „Nazdar Kájo, fajn vlasy, teď už mi doufám nebudeš tvrdit, že nejsi můj bratranec.“ mhouřila na něj oči.

„Podívejte, to s těmi vlasy je divná náhoda, ale vás dvě vidím podruhé v životě, takže vážně netuším, o čem to mluvíte.“ odvětil Johan. „To však není důležité, vůbec tu nemáte být, dával jsem si pozor, abych sem netahal nikoho z vaší party. Tohle není bezpečné místo, měly byste jít.“ snažil se je přimět k odchodu.

Ony si však byly jisté, že se nemýlí a nemohly se vzdát. Musely tomu přijít na kloub. To už se ozvala i Anja. „Kájo, já vím, že jsme spolu pořádně ani nechodili, ale to si mě vážně nepamatuješ?“ obrátila se na něj.

„Do toho večera ve Windenburgu jsem vás neviděl.“ odpověděl jí Johan. „Proboha Andy, jak je tohle možné?“ zeptala se Anja zoufale své společnice. „Já nevím, možná nějaká nehoda, při které přišel o paměť.“ pokrčila rameny Andrea. Johan vše sledoval a nechápal, o čem mluví. Věděl jen, že je musí dostat co nejdříve pryč.

Soutěž - Nejmenší hrad

Na fóru opět soutěžíme ve stavění v The Sims. Tentokrát je naším cílem kopie nejmenšího anglického hradu - Molly's Lodge. Předlohu bylo zadáno dodržet v samotném hradu, půdorysem a kuchyní. Mně se ale zalíbila předloha jako taková, takže jsem se snažila upravit i okolí hradu v podobném duchu - jezírko, vedlejší stavení apod.
A tohle je můj minihrad dle The Sims 4 - vloženy jsou fotky předlohy pro porovnání.

Příběh - 33. KAPITOLA - Karlova cesta

O pár let dříve někde jinde…

Karel vystoupil z taxíku před potemnělou vilou, spíš malým zámkem. Řidiči se tohle místo moc nezamlouvalo, takže se rozjel pryč, ani se pořádně nedovřely dveře. Karel tu nebyl poprvé, takže už si na podobné úprky zvyknul. Jakmile auto zmizelo z příjezdové cesty, vydal se ke vstupním dveřím.

Dům jako by na jeho příchod čekal, dveře se před ním samy rozletěly dokořán a zvaly ho dál.

Vešel dovnitř a přemýšlel, kde by v tuto chvíli asi mohl najít majitele. Nemusel si lámat hlavu dlouho, jen co došel na konec vstupní haly, objevil se před ním černý oblak dýmu, ze kterého se zhmotnil bledý muž.

Možná by ho to mělo zarazit, tohle přece nebylo normální. Karel sám nevěděl proč, ale jemu to přišlo přirozené. „Tak jak jsi dopadl?“ zeptal se ho muž se zvědavostí v hlase.