Příběh - 36. KAPITOLA – Den poté

Anja toho tu noc moc nenaspala, ale kvůli dceři musela fungovat. Dala si rychlou sprchu, aby se aspoň trochu probrala, a Karla poslala čekat dolů, než probudí a obleče i Belu. Seděl tedy v obýváku, kam už vnikalo denní světlo. Nebylo mu to moc příjemné, ale vevnitř byl před přímým sluncem v bezpečí. Když se na schodech konečně objevila Anja s holčičkou v náručí, málem ani nedýchal.

Bela byla všímavé dítě, takže když ji maminka postavila na zem, hned se zeptala: „Mami, kdo je ten pán na našem gauši?“ – „Beluško, ten pán, to je tvůj tatínek.“ odpověděla jí Anja na rovinu.

„No, to tedy nevím.“ mudrovala malá Bela. „Kdyby to byl můj tatínek, pšišel by za mnou přece džív.“ dodala neoblomně. „Zlatíčko, on dřív přijít nemohl, víš. Byl moooc daleko.“ snažila se ji obměkčit Anja. „A ploč mi teda neposlal aspoň oblázek?“ trvala na svém Bela. „Tak co kdyby ses ho zeptala sama.“ navrhla jí maminka.

Isabelka byla zvědavá jako malá opice. Vůbec se toho pána nebála, Joey i maminka ho domů pustili, takže ho brala za prověřeného. Vyškrábala se na gauč a změřila si ho pohledem. Anja si k nim přisedla, a to už malá spustila. „Tak povídej, pane, kde jsi teda byl, když jsem byla maličká?“ zeptala se ho přísně.

„Víš, kdybych mohl, přišel bych už dávno. Vlastně bych od maminky nikdy ani neodešel.“ začal Karel. „Ale unesl mě jeden moc zlý pán a začaroval mě, abych se nemohl vrátit domů. Ale tvoje statečná maminka mě našla, dala mi pusinku a vysvobodila mě.“ použil Karel upravenou verzi událostí, na které se s Anjou ráno domluvili.

„Je to plavda, mami?“ obrátila se Bela nedůvěřivě na Anju. „No, tatínek možná trochu přehání, ale tak nějak to bylo.“ zahrála to Anja na dcerku. „Hmm, tak to jsi zakletý plinc, a maminka plincezna, co tě zachránila. Ale požád nevím, jestli můžeš být můj tatínek.“ pochyboval dál Bela. Karel se zamyslel, jak jen tu malou potvůrku získat na svoji stranu.

„Zlatíčko, a jak poznáš, jestli to teda je tatínek?“ ptala se jí pobavená Anja. „S tatínkem pšece musí být leglace. A tenhle pán tu jen sedí a povídá. Že je plinc, to nestaší.“ podívala se na ni ta malá chytrolínka důležitě.

„Jestli si malá princeznička žádá legraci, bude legrace.“ zasmál se Karel. Řekl si hop nebo trop, vzal Isabelku do náručí a začal s ní dělat psí kusy. „Kam poletíme, kapitáne.“ zeptal se, když si jí hodil na ramena, aby mohli udělat letadlo. „Vyšokó, moooc vyšokóóó!“ křičela nadšená Bela přes celý obývák.

Když se vyblbli a přistáli bezpečně na zemi, Bela si založila ruce a důležitě se na Karla znovu podívala. „Tak já myšlím, že si tě jako tatínka nechám.“ pronesla nakonec. Anja s Karlem si mohli oddechnout, že tohle seznámení dopadlo na jedničku.

Ještě ten den odpoledne se u nich stavili Svobodovi. Radek dostal na starosti děti a psy, které měl vyvenčit na zahradě, aby si ti tři mohli v klidu promluvit o včerejšku.

Andrea si vyslechla, jak dopadlo seznámení Karla s dcerou a co plánují dál. „Takže zůstáváš?“ ptala se nadšeně Andrea, když skončili.  „Teď už nemůžu odejít.“ potvrdil jí Karel. „V těch knihách, co jsem donesl,… určitě v nich musí být něco, co nám nějak pomůže.“ přemýšlel nahlas.

„Jasně, že něco vymyslíte, ne? Vlad se sem snad nepřižene hned zítra?“ ujišťovala se Andy. „Ne, to ne, on nevyjde prakticky z domu, výjimečně se dostane do centra Lhoty, ale dřív nebo později si najde nového poskoka.“ odpověděl Karel. „Doufejme, že spíš později.“ dodala Anja.

„No, a než přijdeme na to, jak se vypořádat s Vladem, musím ještě vymyslet, jak existovat tady.“ povzdechl si Kája. „Nejhorší je, že přes den nemůže ven, Bela málem odvolala, že je její tatínek, když s ní odmítl jít na skluzavku.“ postěžovala si Anja.

„A to nechci domyslet, co udělá, až bude za pár týdnů slavit narozeniny a já budu muset trčet uvnitř.“ přidal se znovu Kája.  „Něco mě napadlo, nevím, jestli to bude fungovat, ale za pokus to stojí.“ zajiskřilo Andreji v očích.

„Anjo, máš ještě ten tvůj úžasný domácí opalovací krém?“ zeptala se. „Jistě, ale na upíry nefunguje.“ namítla Anja. „Zatím nefunguje.“ upřesnila Andy. „A ty vyskoč!“ vybídla Karla a začala lovit ve své kabelce. „Výborně, a teď udělej ááááá!“ přikázala mu. Karel poslechl a Andy si tak mohla vzít vzorek jeho DNA.

Poslední dva dny byly neuvěřitelně náročné – nejen fyzicky, ale i psychicky. Událo se toho, že by to vystačilo na měsíc. Když si večer užívali jedny z prvních společných rodinných chvilek, nemohla Anja uvěřit, že ještě před 24 hodinami byl pro ni tohle něco jako sen. Vidět ty dva, jak si spokojeně hrají, bylo jejím nejtajnějším přáním.

Tentokrát neměla Anja problém usnout. Pomohla tomu nejen prakticky probdělá minulá noc, která byla navíc nesmírně vyčerpávající, ale i intenzivní pocit štěstí, který už nějakou dobu nezažila. Nevěděla sice, jak na tom jsou oni dva s Karlem, ale stačilo jí, že Bela má tatínka. Když holky odpadly, Karel je dlouhé chvíle pozoroval a nemohl uvěřit, jak se mu za posledních pár hodin změnil život.

Mohl by se tu na ně dívat celou noc a neomrzelo by ho to. Ale chtěl Anji dopřát trochu víc pohodlí, aby si mohla pořádně odpočinout, a tak odnesl Belu do její postýlky. Když se vrátil, Anja se k němu přitulila. „Jak to vlastně bude s námi dvěma?“ zeptala se v polospánku. „A jak bys chtěla, aby to bylo?“ odpověděl jí Karel otázkou.

Anja se trochu probrala, a došlo jí, co z ní vypadlo. Nakonec uznala, že nemá smysl chodit kolem horké kaše a že nejlepší bude upřímnost. „Chtěla bych, aby to bylo tak, jako bys nikdy neodešel.“ přiznala se mu. „To bych si taky moc přál.“ usmál se na ni Karel a konečně se odvážil ji znovu políbit.