Od setkání na útesech trávila Kayla každý volný den ve Filipově společnosti. Jako fotograf neměl problém přizpůsobit svůj pracovní diář tomu jejímu. Bylo parné léto, a tak většinou pobývali venku, aby unikli nechtěné pozornosti. Vybírali si proto poklidná a liduprázdná zákoutí, nejčastěji v okolí Windenburgu. Zatímco dříve Filip udržoval přehled nad místními akcemi, aby mu žádná pařba neunikla, teď zjišťoval, kde se co chystá, aby se večírkům vyhnul. Pokud se chystal mejdan na útesech, věděl, že v ruinách nebude ten den ani živáčka a naopak. „Áááá, to studííí!“ vypískla Kayla, když jí zasáhla jedna dobře mířená vodní bomba.
„Aspoň se osvěžíš.“ připomněl jí pozitiva vysmátý Filip. „No, počkej, já ti to vrátím.“ zaškaredila se na něj naoko Kayla, chopila se dalšího napuštěného balonku a napřáhla se k odvetě. „Chaha, vedle! Házíš, jako holka!“ posmíval se jí Filip, když po usilovném míření minula cíl.
