Ano, uznávám, hry jsou pro děti. Možná je to tedy tím, že mám stále duši dítěte, ale mě prostě "simíci" baví.
Řekla jsem si, že bych měla nějak uvést, proč mě vlastně hra The Sims tak pohltila? Protože mi svým způsobem umožňuje tvořit. Já jsem nikdy neměla talent na kreslení, hudbu (přes urputnou snahu učitelů v kroužcích hry na flétnu nebo na klavír), sport apod. Přesto jsem měla vždy potřebu něco vytvářet, a pokud jsem zrovna nepropadla nějakým ručním pracem, svrběly mě pěkně prsty. A pak jsem objevila svět The Sims - svět neomezených možností. Už jen hlavní princip hry, hrát za nějakého človíčka a organizovat mu život, přecházet od generace ke generaci, je celkem kreativní. A je to také dobré odreagování, když je den blbec. Ono je pak lepší se vybít na tom virtuálním simíkovi (v extrému ho třeba klidně i utopit), než se pustit do někoho reálného (tady bych to topení opravdu nedoporučovala).
Ale ona ta hra nabízí mnohem víc. Jednu dobu jsem řízení životů nechala ladem a pouštěla si jen stavební mód. A tam jsem se teprve tvořivě vyřádila, stavěla jsem domky, zařizovala je nábytkem a prostě blbla. Ano, je to naprostá ztráta času. Ano, dá se vymyslet sto a jeden lepší způsob, jak se odreagovat. Jenže prostě mě čas od času baví tohle.