Anja s Karlem byli celý den jak na trní. Anja čekala na zprávy z porodnice a zatím vše nasvědčovalo tomu, že miminko na svět nespěchá. Karel se vymluvil na to stejné, ve skutečnosti byl ale nervózní z nadcházející noci. Anji o lektvaru nic neříkal, pro případ, že by nefungoval a jeho plán nevyšel. Napsal jí dopis, kde vše vysvětlil, a hned jak usnula, zamířil do Zapomenuté Lhoty. Tentokrát se dveře samy neotevřely, nebyl očekáván, a tak musel zaklepat.
Když ho zámek konečně vpustil dovnitř, Vlad už vyčkával v hale. Nebylo překvapující, že ho vítal ve své upíří formě. „Ale ale, panáček se rozhodl vrátit domů? Už tě tvá ubohá lidská rodinka omrzela?“ cedil na něj povýšeně skrz zuby.
„Měl si je vzít s sebou, ušetřil bys mi práci. Ty mladé dámy mají potenciál být dobrými upírkami. Pokud ovšem přežijí přeměnu.“ přisadil si. To Karla vyprovokovalo a urychleně se taky proměnil. „Ty odpornej hade, na moji rodinu nešáhneš, varuju tě.“ pohrozil mu Karel.
„Chlapečku, ty si myslíš, že když ti to náhodou jednou vyšlo, tak máš převahu? Tak to se šeredně pleteš!“ ujistil ho Vlad. „Ty už jsi mi k ničemu, hned to s tebou skoncuji, a pak už si jen počkám, až tě ta tvoje krasotinka přijde znovu hledat.“ vyhrožoval mu dál.
