Od setkání na útesech trávila Kayla každý volný den ve Filipově společnosti. Jako fotograf neměl problém přizpůsobit svůj pracovní diář tomu jejímu. Bylo parné léto, a tak většinou pobývali venku, aby unikli nechtěné pozornosti. Vybírali si proto poklidná a liduprázdná zákoutí, nejčastěji v okolí Windenburgu. Zatímco dříve Filip udržoval přehled nad místními akcemi, aby mu žádná pařba neunikla, teď zjišťoval, kde se co chystá, aby se večírkům vyhnul. Pokud se chystal mejdan na útesech, věděl, že v ruinách nebude ten den ani živáčka a naopak. „Áááá, to studííí!“ vypískla Kayla, když jí zasáhla jedna dobře mířená vodní bomba.
„Aspoň se osvěžíš.“ připomněl jí pozitiva vysmátý Filip. „No, počkej, já ti to vrátím.“ zaškaredila se na něj naoko Kayla, chopila se dalšího napuštěného balonku a napřáhla se k odvetě. „Chaha, vedle! Házíš, jako holka!“ posmíval se jí Filip, když po usilovném míření minula cíl.
Poté co Kayla utekla z restaurace, bloumal Filip ještě chvíli po ulicích San Myshuna. Nedokázal tu zvláštní dívku vyhnat z hlavy. Dokázala být tak nesmělá, a pak zničehonic bouchla jako sopka. Před půlnocí se dovlekl domů, dal si sprchu a chystal se zalehnout. V tom mu na nočním stolku zabzučel telefon. „Nevím, zda se dnešek počítá. Mohli bychom se tedy sejít znovu někde jinde? K.“ stálo ve zprávě.
„Fíha!“ pomyslel si Filip. Ani vteřinu ale neváhal, tuhle holku prostě musel poznat blíž. Jen kam ji vzít tentokrát, aby to nebylo takové fiasko? Kde by jim jeho kolegové čmuchalové mohli dát pokoj? Chvíli si lámal hlavu, než se mu v ní zrodil, jak doufal, geniální nápad. „Budu moc rád, pošlu mapku s jedním bezva místem.“ odepsal a v duchu se sám musel pochválit.
„Hurá, jsem tu správně!“ jásala Kayla, když se z pěšiny v houští vynořila na otevřené prostranství a uviděla Filipa. „Cestou tím křovím jsem myslela, že jsem se buď spletla a naprosto neumím číst v mapě, nebo že si ze mě děláš srandu.“ chrlila. „Jéé, pardón!“ zarazila se, když si uvědomila, že automaticky přešla k tykání. „V pohodě, za mě to tak bude mnohem příjemnější.“ nahodil Filip americký úsměv.
Filip dlouho přemýšlel, kam by bylo nejvhodnější Kaylu na smluvenou schůzku poznat. Nakonec se rozhodl pro novou restauraci naproti přes ulici. Rozhodně mu ale nešlo o to, mít po ruce soukromí svého bytu - slíbil přece, že se setkání odehraje ve vší počestnosti. Ale podnik byl nový a navzdory přibývajícímu kladnému hodnocení prozatím i docela poklidný. „Dobrý den, měl bych tu mít rezervaci na dnešní večer na jméno Svoboda.“ ohlásil se Filip u vchodu. „Ano, jistě, pane. Váš doprovod už čeká.“ oznámil mu uvaděč.
Následně ho muž doprovodil ke stolu, kde opravdu již seděla Kayla. „Dobrý večer, doufám, že nečekáte dlouho. Snad jsem se příliš nezpozdil.“ pozdravil ji zdvořile Filip. Kayla vyskočila na nohy a pozdrav mu oplatila. „Ovšem, že ne. Naopak, já tu byla moc brzy, natáčení nám skončilo dříve a já pak jela rovnou sem.“ vysvětlila mu. „Přesto malá pozornost pro vás.“ pousmál se Filip a zpoza zad vytáhl červenou růži. „Oh, to je milé, ale to opravdu nemuselo být.“ začervenala se Kayla.
