Dům na minipůdorysu

Opět tu mám jeden domeček, se kterým jsem zápolila ve stavební soutěži. Tentokrát se mělo stavět na půdorysu garáže, čili 7x9 čtverečků. Ale bylo možné jít do patra a přilepit garáž na obytnou část. To mě zachránilo, jinak nevím, co bych s tak vysokou úzkou krabicí dělala. 

Domeček jsem pak využila i v příběhu pro novomanžele Svobodovi, kteří se sem na konci 20. kapitoly nastěhovali. Jen si v přízemí přistavěli toaletu a v patře prozatím vyklidili dětský pokoj. 
Původně ale dům byl určen pro rodinu s dvěma puberťáky a vypadal takto:

Příběh - 20.KAPITOLA - Škatulata hejbejte se!

Andrea a Radek si žili vcelku spokojeným životem. Oba se cítili pořád dost mladí, a tak se soustředili hlavně na své kariéry. Andy se pomalu ale jistě stávala hvězdou výzkumného ústavu - nebylo snad nic, s čím by si neporadila. Její nápady se hodily při vývoji nových vynálezů.

Věnovala se ale také výzkumu hubnoucího séra a podobných látek, které by lidem měly usnadnit život. Ty je potřeba občas otestovat na někom z okolí. „Á, paní kolegyně, mám tu snad již finální verzi našeho Instahubu, nechcete ho vyzkoušet?“

„Andreo, máte snad pocit, že to potřebuju?!?!“ odpověděla ji paní Samotná.

Založení nového fóra

Jak jsem se zde zmínila v úvodu blogu, zakládala jsem ho, když přestalo fungovat mé oblíbené forum.thesims2.cz. Abych zůstala v kontaktu s hráči The Sims, po pár týdnech jsem se přidala i do skupin o The Sims na Facebooku, a i když i tam jsem potkala fajn lidi, pořád mi staré fórum nedalo spát. Chyběly mi hlavně soutěže a celkově možnost sdělit si herní dojmy napříč jednotlivými sériemi. Postupem času se mi podařilo spojit s jinou členkou tohoto fóra a shodly jsme se, že ho zkusíme zachránit. Bohužel admini na naše zprávy nereagovali, a tak vznikl nápad zkusit založit nové fórum.  

A už pár dní je tady - nové Fórum o The Sims. 

http://thesims234.forumczech.com/

Zkoušely jsme kontaktovat i další ze staré bandy, ale zatím se nás sešlo jen pět. Není to žádná sláva, ale i tak mám radost, že můžeme obnovit naše letité kontakty. A pokud se najde někdo nový, kdo se k nám přidá, bude určitě vítán. 

Příběh - 19.KAPITOLA - Vyjasnění

Ani druhý den situace nevypadala o moc lépe. Anja zmizela z domu hned nad ránem, aby se všem vyhnula. Navzdory dlouhé ranní procházce moc nevychladla. Ve škole se proto při hodině tělocviku pokusila alespoň trochu uvolnit u boxovacího pytle.

Opět se to trochu minulo účinkem. Evidentně potřebovala podporu, a tak se po odpoledním vyučování vydala za jedinou osobou, které důvěřovala – za Andreou.¨

Rekonstrukce příběhového domu

Protože se mi poněkud rozrostla moje příběhová rodinka a puberťáci toužili po soukromí, a rozhodně nechtěli mít v pokoji malou ségru. Navíc v domě bydlí i jejich teta, mladší sestra maminky, takže v domě Šebestových došlo z vedlejší linie k menší rekonstrukci. 
Zvenku se dům nezměnil, ale pro připomenutí, který se jedná, začneme celkovým pohledem.

Příběh - 18. KAPITOLA – Vydařené výročí

Andrea a Anja byly jednoznačně nejlepší kamarádky a vídaly se nejčastěji ve dvou. Ale Andy si byla blízká i se svou mámou Sofií. Hlavně poté, co se odstěhovala, měly vztah spíš jako sestry než matka s dcerou. A protože ani teta Elsa nemohla zůstat bokem, scházel se čas od času celý dámský čtyřlístek.

Plkaly o všem možném – o práci, o škole, i o chlapech. Ty starší dávaly rady těm mladším a všechny tři se snažily vytáhnout z Anji, jestli už má nějakého nápadníka.

Neúspěšně, to děvče by se nepřiznalo, ani kdyby bylo k čemu. Naštěstí změnily brzo téma, když Elsa spustila, co měla na srdci: „Holky, mám problém! Budeme mít s Pepou výročí, a rádi bychom to nějak oslavili, ale s domem plným dětí to na moc velkou romantiku nevypadá.“ – „A tomu říkáš problém?“ vložila se do toho Sofie.

Příběh - 17. KAPITOLA – Dámská jízda

Holky se shodly, že pláž by pro ně nebylo to pravé a že jednoduše vyrazí pod stan, ať zažijí nějaké to dobrodružství. Druhý den se tak obě hlásily v kempu u Žulových kaskád. „Srdečně vás vítám dámy! Mé jméno je Romana, a mám to tady na starosti. Stan si můžete postavit na tomto plácku, zde je sociální zařízení, k vaření vám poslouží ohniště nebo gril. Pokud budete něco potřebovat, najdete mne ve stánku se suvenýry, nebo někde v okolí. Hezký pobyt!“

Děvčata se tedy ubytovala a Andrea se pustila do přípravy večeře.

STARŤÁK 2.0

Do svého příběhu jsem potřebovala nějaký starťáček pro Andreu - stěhovala se do něj v poslední, tj. 16. kapitole. Použila jsem domek ze soutěže o jarní starťák, ale trochu jsem ho upravila, aby lépe sedl k mladé dívce. A malinko jsem ho přifoukla, abych do něj vecpala pracovní koutek a aby se dala využít postel z obou stran.

Změna barev a nábytku pak už odpovídá mladistvému stylu nové obyvatelky. Takže takto nějak to dopadlo.

Detaily dále...

Příběh - 16.KAPITOLA - Ptáček vylétá z hnízda

Je to k nevíře, ale jak čas plynul dál, přiblížily se další narozeniny u Šebestů – Sofia musela upéct rovnou dva dorty pro obě své děti, Andreu i mladšího Milana.

Na tu slávu se svolala celá rodina – tetičky, strýčkové, bratranci i sestřenice. Nejprve si svoje svíčky sfoukl Milan.  A lekce plavání evidentně měly efekt, protože z oplácaného školáka vyrostl puberťák jak tyčka do plotu.

Vzápětí slavila i Andrea, která tak udělala definitivní tečku za svým dětstvím.

Soutěžní chatička

Jak už jsem zmínila několikrát, moje hlavní stavební tvorba v The Sims 4 spočívala v účasti na soutěžích pořádaných na nyní nefunkčním fóru. Takže dnes zase lovím v tomto archivu a přidávám chatu ze Žulových kaskád. Co si tentokrát pamatuju, tak specialitou zadání bylo, že majitel ve sklepě ukrývá něco nečekaného. 

Chatka patří jednomu podnikateli, který si rád odpočne v přírodě od všech formalit a obchodních schůzek. Stojí v Žulových kaskádách na břehu říčky.

Příběh - 15. KAPITOLA - Co se škádlívá…

Andrea chodila na místní střední školu. Jelikož to ale byl jediný gympl v kraji, většinu jejích spolužáků tvořili příbuzní – sestřenice, bratranec, vlastníci a taky teta. Našlo se sice pár dalších studentů, kteří (snad) nenesli společnou genetickou informaci, ale žádná sláva to nebyla. A tak není divu, že když se na hodině informatiky objevila ve vedlejší lavici nová tvář, Andy zbystřila.

O přestávce sebrala odvahu, a nového spolužáka oslovila. „Ehm, ahoj, ty jsi tu tak trochu nový, že? Ve škole jsem tě ještě neviděla. Chodil jsi jinam, nebo jsi tu vůbec nebydlel. Protože si nepamatuju, že bych na tebe před tím ve městě narazila.“ („Bože, proč tak blekotám?!?“ pomyslela si vzápětí).

„Ahoj, jo, přistěhovali jsme se sem nedávno. Já jsem Radek, mimochodem.“