Je to k
nevíře, ale jak čas plynul dál, přiblížily se další narozeniny u Šebestů –
Sofia musela upéct rovnou dva dorty pro obě své děti, Andreu i mladšího Milana.
Na tu slávu
se svolala celá rodina – tetičky, strýčkové, bratranci i sestřenice. Nejprve si
svoje svíčky sfoukl Milan. A lekce
plavání evidentně měly efekt, protože z oplácaného školáka vyrostl puberťák jak
tyčka do plotu.
Vzápětí
slavila i Andrea, která tak udělala definitivní tečku za svým dětstvím.
Mimochodem je to domek stavěný do souteže - jarní starťák - jen trochu upravený (více zde).
Se
stěhováním pomáhali i rodiče. Sofia byla celá naměkko: „Zlatíčko moje, nemůžu
uvěřit, že už jsi dospělá. Je to jako včera, když jsme si tě přivezli z
porodnice, a najednou nám vylétáš z hnízda do světa.“ To Tomáš se snažil
nasadit přísnější a stále výchovný ráz: „Doufám, že se budeš chovat rozumně, a
hlavně mysli na svoji budoucnost!“
"Rodičové, bydlíte hned za rohem!" připomněla jim Andrea.
Andrea opravdu byla rozumné děvče a věděla, že z něčeho musí platit nájem a jídlo. A
také to byla vždy pilná žačka s vynikajícími výsledky. Takže není divu, že
získala místo ve výzkumných laboratořích BudoucoSim.
„Dobrý den, mám se zde hlásit jako laboratorní
technik.“ ohlásila se na recepci – „Jméno?“ zeptala se žena za pultíkem, aniž by vzhlédla od svého počítače.
„Andrea
Šebestová.“ Jen co to vyslovila, recepční se zarazila. „Šebestová?
Panebože, že vy jste vnučka pana Vojtěcha Šebesty?!?!“ vyjekla najednou.
Toho se
Andrea bála, ale nesnažila se zapírat, čímž svoji budoucí kolegyni evidentně
potěšila. Hned byla na nohou a jala se jí vítat. „Ale to je báječné, váš
dědeček pro nás byl neocenitelným přínosem. Všichni tu na něj vzpomínají,
škoda, že tu s námi nemohl být déle. Ale vy jistě budete pokračovat v jeho
šlépějích,…“ (byl to dlouhý monolog)
Po důkladném
uvítání se mohla Andrea začít zapracovávat. Ať už sběrem surovin, nebo vzorků
pro analýzu DNA (ze začátku raději z řad kolegů).
O pár týdnů později už si ale sama vyzkoušela nasbírané vzorky analyzovat (ony se ty geny
po dědečkovi opravdu nezapřely).
Ale dost už
o práci. Ta sice Andree pomohla postavit se na vlastní nohy, ale nejen prací
živ je člověk. A tak se Andy rozhodla, že se pohne dál i v osobním životě. Když
se u ní jednou zastavil Radek (což se dělo pouze asi tak šest dní v týdnu),
přišla se zásadním návrhem. „Miláčku, stejně jsi tu pečený, vařený, tak mě
napadlo, nechtěl by ses oficiálně nastěhovat??“
A miláček
„překvapivě“ souhlasil. Aspoň se ti dva podělí o nájem, ze dvou platů (Radek
sní o tom být astronautem) se to hned všechno platí snáz. A taky neumřou hlady,
minimálně první společné ráno to tak nevypadalo.
Důležité je
ale myslet i na přátele. Hlavně se svou mladší tetou Anjou si byla Andrea hodně blízká. A
protože si obě rády odpustily hlučnou společnost dvojčat, byla Anja častěji na
návštěvě u Andy s Radkem.
„Ahoj zlato,
pojď dál, mám pro tebe jeden super návrh!“ vítala ji hned u dveří Andrea. „Tak
to jsem zvědavá, co jsi zase vymyslela.“ těšila Anja.
Jen co se
usadily a uvařily si kávu, Andrea spustila: „Podívej, poslední dobou se mi
vůbec nelíbíš. Takže já konečně dostanu v práci pár dní volna, ty máš ještě
týden prázdnin, než začne škola. Tak mě napadlo, jestli si nevyrazíme na
společný výlet. Jen my dvě, dámská jízda. Co ty na to?“
Anja byla
poněkud zaskočená, na výlet by ráda, ale nějak jí to chvíli nesecvaklo. „A
nevadilo by to ségře? A co Radek, nechtěl by jet s tebou on? A kam vlastně
chceš jet?“
A tak jí
Andrea vysvětlila, že s tetou Elsou mluvila, té bohatě postačí dvojčata (už aby
prý byla ta škola), že Radek teď má stejně moc práce, dělá i z domu a ona ho
spíš ruší, což jim dotyčný vzápětí potvrdil sdělením „Nemůžete jít pindat někam
jinam?“
Nakonec se
tedy domluvily i na cílové destinaci, takže už se jen sbalit a vyrazit…
Žádné komentáře:
Okomentovat