Andrea a Radek si žili vcelku spokojeným životem. Oba se cítili pořád
dost mladí, a tak se soustředili hlavně na své kariéry. Andy se pomalu ale
jistě stávala hvězdou výzkumného ústavu - nebylo snad nic, s čím by si
neporadila. Její nápady se hodily při vývoji nových vynálezů.
Věnovala se ale také výzkumu hubnoucího séra a podobných látek, které
by lidem měly usnadnit život. Ty je potřeba občas otestovat na někom
z okolí. „Á, paní kolegyně, mám tu snad již finální verzi našeho
Instahubu, nechcete ho vyzkoušet?“
„Andreo, máte snad pocit, že to potřebuju?!?!“ odpověděla ji paní
Samotná.
„Dejte to sem, pro vědecký pokrok cokoli, že?“ vytrhla jí kolegyně
sérum z ruky a lokla si pořádný doušek.
„Tak co, funguje to?“ zajímala se hned Andy.
„Z cesty, z cesty, asi budu zvracet!!!“ odstrčila ji paní Samotná
a vyřítila se směr toalety.
Ale i když to tak na první pohled nevypadalo, test dopadl celkem
úspěšně, paní Samotná vyšla ze záchodu o dobrých pět kilo lehčí. Špatně jí bylo
ale ještě týden. No, asi bude potřeba odladit nějaké vedlejší účinky.
Jednoho dne, když Andrea zaznamenávala do počítače výsledky svých
experimentů, jí zazvonil telefon. Volal jí ředitel ústavu, že prý má okamžitě
k němu do kanceláře. „Ano, šéfe, za minutku jsem u vás.“
Cestou si Andrea promítala, co by mohla vyvést tak strašného, že si ji
volá sám ředitel. „Že by si paní Samotná stěžovala?“ pomyslela si. Před dveřmi
se nadechla a vstoupila dovnitř, připravena na nejhorší.
Zas tak zlé to asi nebylo, protože od ředitele odcházela Andrea
s úsměvem. „Co tak radostně?“ odchytil ji kolega Hynek.
„Šéfík mě právě povýšil na vedoucí laboratoře!“ pochlubila se hned
Andrea.
Byl to jednoznačně úspěch, ale práce Andree určitě neubylo. I jako
vedoucí musela přiložit ruku k dílu. Ale to vůbec nevadilo, protože makat
na prototypu rakety, kterou by mohl jednou její přítel letět do vesmíru, bylo
opravdu zajímavé. (Radka totiž nominovali do posádky pro příští mimozemskou
expedici, takže i jemu kariéra šlapala).
Navíc díky běžné práci postupem v kariéře nezpychla. Když bylo
potřeba, povrtala se i v obyčejném kavováru, aby kolegové netrpěli
nedostatkem kofeinu.
Navzdory zručnosti, kterou Andrea bezesporu oplývala, trval Radek na
tom, že domácí opravy obstará on sám (asi by se cítil míň jako chlap, kdyby si
Andy ten kohoutek musela utáhnout sama).
Ale samozřejmě, že ti dva nežili jen prací. Andrea stále trávila hodně
času s partou, hlavně s Anjou si pořád skvěle rozuměly.
V poslední době si oblíbily karaoke a bylo znát, že tyhle dvě jsou sehraná
dvojka.
S Radkem si pak Andrea ráda vyrazila do kina, na večeři nebo
třeba jen na romantickou procházku, zakončenou u táboráku na útesech.
A právě na jedné z takových procházek se stalo něco, co se asi
čekalo a i stát mělo. Radek padl na koleno a z kapsy vylovil krásný
prstýnek s diamantem. „Miláčku, možná budu jednou dobývat hvězdy na nebi,
ale pro mě jsi stejně největší hvězda ty. Vezmeš si mě?“
No copak by mohla říct NE? Jistě, mohla, ale samozřejmě že souhlasila,
a hned si užívala ten krásný šperk, který možná zářil víc, než všechny hvězdy,
o kterých tu byla řeč, a které nad nimi zrovna začaly vycházet.
Pár dní po zásnubách slavila Andreina teta Anja své první dospělé
narozeniny. Andrea se rozhodla, že pro ni uspořádá oslavu doma na zahradě.
Upekla jí její oblíbený čokoládový dort a pozvala obě Anjiny sestry (svou mámu
Sofii a tetu Elsu) s rodinami. Jakmile Anja sfoukla svíčky, zábava se
mohla rozjet.
Zatímco se všichni sešli u ohně, opékali, grilovali a poslouchali, jak
jim k tomu Sofie pěkně hraje na kytaru, vzala si Andrea bokem svého tátu.
„Hele, tati, tohle je Anjin den, tak nechci strhávat pozornost. Takže
si to nech zatím pro sebe. Ale myslíš, že bys mě mohl za pár týdnů odvést
k oltáři?“
„Ale ne, vy jste se konečně rozhoupali?“ rýpnul si Tomáš. A
k Andreině „radosti“ houknul přes celou zahradu na Radka „Hochu, myslíš to
vážně?!“.
Radek naštěstí věděl, co chce Andrea tatínkovi sdělit, takže aniž by
vzbudil pozornost ostatních, odpověděl stručně a výstižně: „Smrtelně!“
Pak už
se ale pozornost všech opravdu věnovala
oslavenkyni, která pro jednou odhodila zasmušilou náladu a od srdce se bavila.
Možná to bylo i tím, že poprvé legálně mohla zapít špekáčky pivem.
Teprve po oslavě, až všichni odešli a děvčata zůstala u ohně o samotě,
pochlubila se Andrea konečně Anje se svými zásnubami. Anja měla upřímnou radost
a divila se, proč to neřekla dřív. Když polevila vlna radosti, líčení a
vysvětlování, ukázalo se, že Andrea si pro Anju přichystala ještě jednu
jobovku. „Podívej, mám pro tebe takový návrh“ začala. „Mluvili jsme
s Radkem o svatbě a tak vůbec, a dohodli jsme se, že když se teď budeme
brát, rovnou se poohlídneme po větším bydlení. Takže pokud pořád chceš bydlet
sama, a jestli teda odmaturuješ, můžeš se sem nastěhovat!“
„To jako vážně?“ žasla Anja.
„Jistě, o tomhle bych s tebou přece nežertovala.“ utvrdila ji
Andrea. V příští vteřině už jí Anja visela kolem krku. „Ty jsi ta nejlepší
neteř na světě!“ (holky si rády připomínaly své nestandardní rodinné vztahy)
O pár měsíců později opravdu Tomáš dovedl svoji dceru k oltáři, a
jelikož nikdo neměl žádné námitky, a snoubenci si řekli navzájem své ANO, stala
se z Andrey paní Svobodová.
Svatební noc už trávili v novém domě (k nahlédnutí ZDE). Mimochodem náhodou stojí hned vedle jejich starého domku. Radek sice
poznamenal něco ve stylu „tak teď už se vy dvě od sebe vůbec nehnete“, ale co
by pro svou nejdražší neudělal.
Žádné komentáře:
Okomentovat