Příběh - 17. KAPITOLA – Dámská jízda

Holky se shodly, že pláž by pro ně nebylo to pravé a že jednoduše vyrazí pod stan, ať zažijí nějaké to dobrodružství. Druhý den se tak obě hlásily v kempu u Žulových kaskád. „Srdečně vás vítám dámy! Mé jméno je Romana, a mám to tady na starosti. Stan si můžete postavit na tomto plácku, zde je sociální zařízení, k vaření vám poslouží ohniště nebo gril. Pokud budete něco potřebovat, najdete mne ve stánku se suvenýry, nebo někde v okolí. Hezký pobyt!“

Děvčata se tedy ubytovala a Andrea se pustila do přípravy večeře.

A hned využila první příležitosti vytáhnout z Anji, co se děje. „Aňule, netrápí tě něco? Jsi nějaká ustaraná.“
„Ne, já jsem v pohodě, to se ti asi něco jen zdá.“ Andrea sice měla pocit, že nezdá, ale svoji tetičku znala dobře, a věděla, že nemá smysl ji vyslýchat. Holt to byla hloubavá povaha, a člověk neměl šanci pochytit, co se jí honí hlavou.

„Neuděláme si táborák?“ Na spaní bylo brzo, a tak si ho udělaly.

Jen holky nebyly zatím moc zkušené tábornice a jaksi zapomněly na repelent. „Myslím, že mě něco kouslo!“ zaskuhrala Anja.

Bohužel Anja byla pro komáry obzvláště lákavým soustem, a tak zatímco Andrea byla vcelku ušetřena, ona to schytala opravdu hojně.

Druhý den si děvčata prošla nabídku místních aktivit a rozhodla se, že vyzkoušejí rybářský kurz, který nepořádal nikdo jiný než Romana. „Ano slečinko, tak je to správně, už vám bere, hlavně ji nenechte uplavat!“

Nenechala, a tak se mohla Anja pochlubit svým prvním úlovkem. Ale ani Andrea se nenechala zahanbit – to bude večeře!

A byla vydatná, takže aby vytrávily, vyvalily se holky jen tak na zem a pozorovaly hvězdy – takové nebe doma opravdu nemají. „Vidíš kolik těch hvězd je? A Radek tam možná jednou poletí a bude odtam koukat na naši malou zemičku.“

Aby nepropukla ponorka, domluvily se, že jeden den stráví každá po svém. Andrea se vydala na sběr nějakých vzorků do práce (co by neudělala pro povýšení, kariéristka jedna).

Anja se rozhodla proběhnout se jen tak po lese.

Jak si tak běhala, škobrtla o kořeny a plácla sebou na zem. Když se sesbírala, všimla si, že stojí před zvláštním křoviskem, které se jakoby rozevíralo a vedlo někam do skály za ním. Protože Anja byla děvče zvídavé a stejně neměla nic lepšího na práci, rozhodla se pro průzkum. 

 Dostala se do jeskyně, na jejímž druhém konci prosvítaly sluneční paprsky. Když se za nimi vydala, vyšla najednou na krásnou mýtinu, kde stál tak trochu pohádkový domeček.

Samozřejmě neodolala a šla si ho prohlédnout zblízka. V tom narazila na ženu, která opečovávala záhonky. „Dobrý den, moc se omlouvám za vyrušení. Já…prošla jsem sem tou jeskyní a …páni, máte to tady nádherné!“ blekotala Anja a stále v úžasu se rozhlížela kolem sebe.

„Oh, děkuji, děvenko. A neomlouvej se, každý, kdo sem dokáže najít cestu, je zde vítaný.“ odpověděla ta zvláštní žena.

A tak se s ní dala Anja do řeči. Povídali si hlavně o bylinkách, kterých tu pěstovala nezměrné množství druhů. Hltala každé její slovo, dozvěděla se, k čemu která slouží, že mohou zkrášlovat i léčit. A nejen bylinky, ale že do mnoha užitečných lektvarů a mastí se může přidávat i hmyz, který je sám o sobě moc výživný. „Jestli chceš, dám ti pár ozkoušených receptů a pár semínek do začátku.“

Anja byla tak nadšená, že souhlasila. Cestou zpět do kempu se pak sama snažila najít nějakou tu rostlinku nebo broučka.

A nejlepší je si rovnou ověřit získané poznatky v praxi. Takže zatímco Andy si k večeři dopřávala další čerstvou rybku z jezírka, Anja si opekla svůj vlastní úlovek. „Já si stejně myslím, že se o toho pstruha nakonec se mnou popereš!“ pochybovala Andrea o jejím počínání. 

„Ale kdepak, nechtěla bys ty spíš ochutnat lahodného broučka??“ škádlila ji Anja.

 I když si Andrea myslela o tom podivném výletu své drahé pubertální tety své, za celou dovolenou se nezbavila dojmu, že tu holku něco žere. Byla tedy ráda, že se pro něco tak nadchla, že se rozhodla koupit Anje malý dárek k zakončení výletu.

„Stavila jsem se za Romanou, jestli by neměla něco k tomu tvému čarodějnictví. A doporučila mi tuhle knihu o bylinkářství. Tak si to raději přečti, než někoho přiotrávíš!“

Evidentně se trefila do černého, protože když dorazily domů, sotva Anja vybalila, pustila se do čtení.

 A také začala své poznatky aplikovat v praxi – z nasbíraných semínek a řízků rostlin si založila malou zahrádku.

Jakmile se jí podařilo sklidit první bylinky, vyzkoušela i některé z naučených receptů – např. balzám na zklidnění kůže, aby je příště nějaké komáří štípance nemohly zaskočit. (Jen ty lektvary vařila raději na tajnačku, třeba po ránu, protože její sestra Elsa by pro její nový koníček nemusela mít úplně pochopení).