Andrea a Anja byly jednoznačně nejlepší kamarádky a vídaly se
nejčastěji ve dvou. Ale Andy si byla blízká i se svou mámou Sofií. Hlavně poté,
co se odstěhovala, měly vztah spíš jako sestry než matka s dcerou. A
protože ani teta Elsa nemohla zůstat bokem, scházel se čas od času celý dámský
čtyřlístek.
Plkaly o všem možném – o práci, o škole, i o chlapech. Ty starší
dávaly rady těm mladším a všechny tři se snažily vytáhnout z Anji, jestli
už má nějakého nápadníka.
Neúspěšně, to děvče by se nepřiznalo, ani kdyby bylo k čemu.
Naštěstí změnily brzo téma, když Elsa spustila, co měla na srdci: „Holky, mám
problém! Budeme mít s Pepou výročí, a rádi bychom to nějak oslavili, ale
s domem plným dětí to na moc velkou romantiku nevypadá.“ – „A tomu říkáš
problém?“ vložila se do toho Sofie.
„A co
na to řekne Radek?“ vyslovila svoji obavu Elsa. „V klidu, teto, Radek se buď
složí na gauč, nebo vyrazí na víkend k babičce, stejně tam už nebyl věky.“
uklidnila ji Andrea. Tak mohla vypuknout všeobecná radost z toho, jak to
vymyslely. „Tak to večer zapaříme, ne Andy?“ těšila se Anja.
Oslavě výročí Elsy a Josefa tedy nic nebránilo. Nejprve pozval Josef svoji
ženu na večeři do nově otevřené, ale již vyhlášené restaurace. „Dobrý večer,
měli bychom zde mít rezervaci na jméno Šebesta.“ – „Ano, jistě, zde kolega Vás
doprovodí ke stolu!“
Dostali krásné místo u okna (žádný kout u WC). Se stolem tedy byli
spokojeni a mohli se pustit do výběru z jídelního lístku. „Lásko, vyber si
opravdu cokoli, na co budeš míst chuť. Dnes je výjimečný večer, tak se nijak
neomezuj.“ mrkl Josef na Elsu zpoza desek menu.
Elsa si chtěla večer užít, a tak manžela poslechla. Navíc si oba
zakázali řešit jakékoli starosti, rodinné i pracovní. Místo toho vrkali jako
zamlada (ne že by si teď připadali staří) a vzpomínali, co všechno krásného
spolu zažili. Hodně se tomu nasmáli, některé zážitky totiž byly jak
z grotesky. Ve spojení s výborným jídlem a lahodným vínem to byl dokonalý
večer.
Za takovou úžasnou večeři si Josef zasloužil bezpochyby odměnu.
Po příchodu domů ocenili ten klid, který u nich běžně nikdy nebývá.
Romantika tedy mohla pokračovat. A protože byla krásná teplá noc, zalezli si
spolu do vířivky. „Miláčku, jsme tu sami, co si to užít se vším všudy!“ mrkl
Josef spiklenecky na Elsu. Tomu se nedalo odolat.
Když se dostatečně …vyřádili… vzpomněla si Elsa ještě na jednu
historku z jejich společné minulosti. „Brouku, proboha, víš, jak to
dopadlo posledně, když jsme TAKTO použili vířivku?!?“ zděsila se.
„Ale zlato, dnes už snad víme, jak se NEdělají děti, ne?“ uklidňoval
ji suverénně Josef. A tak se tím dál netrápili a vychutnali si zbytek
společného večera.
Bylo
to opravdu povedené výročí, po kterém se však chtě nechtě vrátil jejich rodinný
život do starých kolejí. Člověk by řekl, že je zase bude čekat pěkný stereotyp.
Ovšem to hrozilo jen do chvíle, kdy jednoho rána Elsa vstala a necítila se
dobře. Ale opravdu ani trochu dobře.
Řádění ve vířivce sice bylo už nějaký ten týden za nimi, ale přesto se zděsila,
jestli by to snad nemohlo znamenat, že se Josef trochu přechválil. A jelikož i
po dvojčatech měla postavu jako lusk, stačil jediný podrobnější pohled do
zrcadla, který odhalil pár deka navíc v určitých partiích. „A safra, že já
si ten prášek tehdy nevzala!“
Děti ještě spaly, ale podařilo se jí hned odchytnout Josefa, který se
ji po ranním úprku z ložnice vydal hledat. A tak se mu hned svěřila:
„Miláčku, nechci tě děsit, ale vypadá to, že pro nás je ta vířivka tak nějak
osudová…“
„O čem to mluvíš?“ nechápal Josef. „Přece o tom, že jsem nejspíš těhotná!“
napověděla mu Elsa. Navzdory všem obavám se nakonec ukázalo, že to ani jednomu
nevadí a mají vlastně z očekávaného přírůstku radost. „Páni, my budeme mít
ještě jedno miminko!“
Ještě ten den jim pan doktor jejich domněnku potvrdil. Takže když se
všichni sešli u společné večeře, nadešla příležitost oznámit to dětem: „Rodino,
chtěli bychom Vám s tatínkem něco říct. Zdeněčku a Zituško, za pár měsíců
budete mít sourozence!“
Zatímco dvojčata měla z nadcházejícího příchodu bratříčka nebo
sestřičky radost, Anja zůstala sedět jako opařená. Za chvíli se z transu
probrala a poněkud zostra spustila: „Ségra, ty ses naprosto pomátla, nebo co?
Mimino? To ti tyhle dva jako nestačí???“ Takovou reakci nikdo nečekal, hlavně
Elsa byla opravdu zaskočená.
Než se ale stihla vzpamatovat, Anja od stolu vystartovala pryč a
utekla do svého pokoje. Na následné pokusy odpověděla přes zavřené dveře jen
hlasitou hudbou. Ten večer už z pokoje nevylezla.
Žádné komentáře:
Okomentovat