Pro Andreu a Radka bylo neuvěřitelné sledovat, jak jejich děti rostou a dospívají. Ano, bylo tomu skutečně tak – jejich prvorozený syn Filip dosáhl plnoletosti, přitom to bylo tak nedávno, co se učil prvním krůčkům.
Filip odmalička oplýval zvláštním charisma. Byl to prostě pohodář s nadhledem, což mu přidávalo na šarmu. U spolužáků byl oblíbený, zejména dívek se kolem něj točilo mnoho, ale žádná ho neulovila. Zato on lovil svým foťákem jeden snímek za druhým, a tak se z jeho koníčku stala doslova vášeň.
A než se nadáli, slavili další narozeniny, když vyrostla Valerie. Jejich jedinečná dcerka dospěla v krásnou slečnu, dál pečlivě skrývající tajemství, o kterém věděli jen rodiče. Její sourozenci sice tušili, že je jejich nejmladší sestra zvláštní, ale nikdy neodhalili příčinu toho neurčitého dojmu, který v nich Val vzbuzovala.
Společně s prostřední Gabrielou však byli správná trojka. Ne, že by se nikdy nehádali, to přece k sourozeneckým vztahům patří. V důležitých chvílích se však vždy podrželi a stáli jeden při druhém. Lamač dívčích srdcí Filip, tak trochu divoká Gabriela a něžná, ale zvídavá Valerie. Všichni tři připraveni vykročit vstříc své budoucnosti.
V posledních měsících žili naši přátelé opravdu všedním rodinným životem. Po všem těch kotrmelcích posledních let jim přinášel tenhle stereotyp uspokojivou úlevu. Bylo fajn chvíli neřešit upíry, duchy nebo mimozemšťany, i když to poslední nad nimi stále viselo. Ale jednoduše nebylo nad to, užít si normální starosti a radosti, jako například Vánoce. Filip ve všem tom shonu pobíhal s mobilem v ruce a dokumentoval každou maličkost. „Mamko, řekni sýýýr!“ odchytnul si Andreu k seflíčku.
Pak už si všichni užívali tradic, od zdobení stromečku, po společnou večeři, na které nesměl chybět děda Tomáš, až po rozbalování dárků. Na Filipa čekal nový foťák, Gabča dostala pro změnu tablet a Vali jásala nad každou hračkou, kterou pod stromkem našla. I rodiče a děda si udělali radost nějakou pozorností.
Podobná pohoda vládla i u Bjergsenových, avšak se dvěma rozdíly. Zaprvé ve Windenburgu měli výhodu sněhové nadílky, která v Lázeňské Oáze nehrozila ani náhodou, a zadruhé jejich „krocan“ byl poněkud méně zlatavý, neboť byl kvůli Karlovi vytvořen z tofu. Vánoce si ale užili neméně vydatně a hlavně v kruhu rodinném.
Ve Windenburgu se pak sešli i na oslavu příchodu Nového roku, tentokrát opravdu ve velké společnosti – dorazil i Milan s rodinou. Děti dělaly nepořádek, střílely konfety a troubily na trumpety. „Proboha kdo jim to vlastně dal!!“ zaznělo nejednou z úst polekaných dospělých. Ale náladu to nikomu nezkazilo, připíjelo se na to krásné, co zažili, a na vidinu ještě lepších zítřků.
Jen k půlnoci se oslava malinko zvrtla. Nikdo neví, jak se to stalo, ale příchod do nového roku byl opravdu žhavý, jelikož během odpočtu chytla televize plamenem. Většina prchla ven a pánům se naštěstí podařilo oheň uhasit a všichni se Nového roku dožili ve zdraví a bez újmy.
Na dlouhou dobu to ale byla poslední dramatická událost v rodině. Jinak vše běželo dál, jak mělo, děti rostly a projevovaly se jejich osobnosti, a jejich rodiče stárli, jak to k životu patří. Nikdo se ani nenadál, a Valerie odrostla batolecím šatičkám a stala se z ní šikovná předškolačka (Maxis styl netřeba asi komentovat).
Pak se ale stalo to, co bylo jen otázkou času, jak si všichni uvědomovali. Děda Tomáš byl na svůj věk ve skvělé kondici – sportovní minulost, aktivní životní styl a zdravá strava jeho stárnutí zázračně zpomalovaly. Byl však prakticky poslední ze své generace a nikdo nemůže žít věčně. „Uf, to sluníčko ale dnes pálí!“ pomyslel si, když po oslavě vyšel na čerstvý vzduch.
Z toho jasného světla a horka se mu však pořádně zatočila hlava a on se najednou nedokázal udržet na nohou. Daisy a Clyde byli vmžiku u něj a vytím se snažili přivolat pomoc. „Klid, chlupáčci, to bude dobré, vše je, jak má být.“ konejšil je z posledních sil Tomáš, který si v tu chvíli uvědomil, že jeho čas konečně nadešel.
Jejich kvílení samozřejmě přivolalo ven Andreu, která ale už jen se zděšením mohla sledovat, jak její otec naposledy vydechl. Ani on nemohl smrti vzdorovat věčně, což ale nijak nezmenšilo bolest z té ztráty.
A tak odešel poslední simík z čtvrté generace našeho rodu – nositel rodové linie a bývalý hrdina našeho příběhu.
I po jeho odchodu však bylo potřeba věnovat se běžnému životu. Čas od času ho zpestřovali drobné starosti, jako když se jednoho dne vrátil Filip z odpoledního běhu a jeho pohled zavadil o drbajícího se Clyda. „Hele, ségra, všimla sis, že z toho tvýho miláčka lítají nějaký potvory?“ řekl do prostoru, aniž by z hafana spustil oči. „Cože?“ zpozorněla Gabča od stolu, kde s Vali zrovna svačily.
Filip rozhodně nechtěl, aby tu havěť chytila i jeho Daisy. Jelikož rodiče nebyli zatím doma, sbalil obě sestry a vyrazil s nimi na nejbližší veterinu. „Poslyšte, vy dvě cácory, tady pěkně zůstanete sedět a počkáte na mě, jasný? Za chvíli jdeme na řadu, snad to dlouho nebude trvat.“ nabádal obě dívenky v čekárně.
Po pár minutách čekání ho opravdu vyzvala recepční, aby se s pejskem přesunul do ordinace. Ve dveřích ještě hodil poslední varovný pohled k holkám a následoval ji dovnitř. Jen co se však otočil, Gabča vystartovala a nenápadně se snažila proklouznout dovnitř. „No, co? Je to přece můj pes! Bojím se o něj.“ namítala, když ji Filip odhalil. Nakonec rezignoval na nějaký pokus odehnat ji zpět. „No ty jsi ale fešák, tak se mi ukaž!“ vítala se s pacientem lékařka, zatímco sourozenci se tvářili nadmíru ustaraně.
Nakonec se ukázalo, že jsou to obyčejné blechy. Pejsek dostal šampon na odblešení a odpuzující přípravek, aby se potvůrky nevrátily, a byl propuštěn domů. „Ty moje zlatíčko, pojď sem!“ vybídla Gábi Clyda, jen co opustili ordinaci. Evidentně se jí ulevilo, že je její kamarád mimo vážné ohrožení. „Jestli je chytneš, máma tě zabije.“ napomenul ji Filip. „Vždyť jsou to blechy psí, ty na člověka nejdou!“ namítla dívka a dál se s Clydem mazlila.
To ještě netušila, nakolik ji návštěva ordinace ovlivní v budoucnu. Již brzy z ní totiž měla vyrůst mladá dáma, která se bude dřív nebo později rozhodovat, co se svým životem podnikne. A nutno říct, že z tohohle káčátka se vyloupla celkem krásná černá labuť.
