středa 8. května 2019

Příběh - 54. KAPITOLA - Koloběh života

Po Halloweenu, když se ještě nějakou dobu zdálo, že miminku se u Radka daří dobře a zatím se na svět nechystá, uspořádala Andrea slavnostní večeři, na kterou pozvala své rodiče. Upekla lákavě vonícího krocana a Gábinka jí pomohla slavnostně prostřít.


Čas strávený v rodinném kruhu pro ni byl nenahraditelný. Hlavně ale potřebovala Tomáše a Sofii připravit na to, že se v jejich domě brzy objeví nový přírůstek. Mezi sousty tak usilovně přemýšlela, kdy bude vhodná chvíle začít.


Radek evidentně uvažoval stejně. Jejich zachmuřený výraz tak neunikl Sofii. „Děti, děje se něco? Vypadáte ustaraně.“ zeptala se nakonec sama. „Ne, mami, nejde o nic strašného, jen jsme vám něco chtěli říct.“ odpověděla jí Andrea a zaváhala. To už vzal do svých rukou, nebo spíš úst, Radek. „Víte, já a Andy jsme se rozhodli, jelikož si nežijeme vůbec zle, tak že bychom se o naše štěstí podělili a adoptovali další dítě. Viď, lásko?“ vysvětlil a obrátil se na svou ženu. „Přesně tak, chceme adoptovat miminko.“ upřesnila Andrea a nesměle se na rodiče pousmála.


čtvrtek 25. dubna 2019

Příběh - 53. KAPITOLA – Pátrání v minulosti

Přes kontakty na důvěryhodné kolegy z nemocnice, které měla ještě od tety Jany, si Andrea domluvila zapůjčení ultrazvuku, který definitivně potvrdil její domněnku. Aby na sebe poutali co nejméně pozornosti, vzal si Radek v práci dlouhodobou dovolenou a držel se co nejvíce doma.
Zároveň chtěli zjistit více o tom, co zažil Andrein dědeček. Ona sama byla tehdy ještě malá, a pamatovala si jen, že děda na stará kolena přibral, ale to by v jeho věku nebylo nic divného.


Navíc, těžko by se někdo s něčím takovým svěřil malé školačce, že? Andrea se proto zkusila obrátit na svého tátu, jestli náhodou nebude vědět něco víc. „Tati, díky moc, že jsi přišel! Jak se má máma?“ vítala se s ním jedno odpoledne u nich doma. „Dobře, broučku, je poslední dobou často unavená, ale v našem věku nic nezvyklého.“ objal Tomáš s úsměvem svou dceru.


„Ne že bych tě rád neviděl, ale můžeš mi vysvětlit, proč jsem měl přijít tak narychlo?“ zeptal se hned vzápětí. „Jistě, posaď se!“ vybídla ho Andy. „Víš, tati, chtěla jsem se zeptat na dědu Vojtěcha. Pročítala jsem jeho deníky a v posledním z nich mi něco není jasné. Jde o toho chlapečka, co měli s babičkou u sebe. Pamatuju si, že když jsem byla malá, byli jsme se na něj jednou podívat.“ nakousla Andrea téma, které jí tolik zajímalo.


středa 17. dubna 2019

Příběh - 52. KAPITOLA – Sen nebo skutečnost?

„Ahoj, to je dobře, že jsi doma!“ uvítala se Andrea s Radkem, hned jak dorazila z laboratoře. „Proč, zjistila jsi snad něco?“ sondoval Radek s hraným nezájmem. „Právě že zjistila! Ale asi by sis měl raději sednout.“ doporučila mu a políbila ho na přivítanou na tvář.


Když si ověřila, že děti jsou bezpečně uklizené na terase a zabrané do vydlabávání dýní, usadila se za ním na pohovku. „Tak povídej!“ vybídl ji Radek. „No, věc se má tak, že v tvém těle je zvláštní hladina hormonů, v podstatě odpovídá hodnotám, které by měla těhotná žena.“ přiznala mu Andrea na rovinu a čekala na jeho reakci.


„Cože??“ vyhrkl Radek, když vstřebal její slova. „No, je to tak, jak slyšíš, musela bych tě vzít na ultrazvuk, ale i to přibírání tomu tak nějak odpovídá.“ vysvětlovala mu opatrně, aby to s ním neseklo. „Počkej, to přece není možné. To ses musela splést. U lidí se tohle přece neděje, ne? Tak jak by se něco takového mohlo stát?“ přemýšlel nahlas a měl pocit, že se mu hlava rozskočí.


sobota 13. dubna 2019

Příběh - 51. KAPITOLA – Jedeme dál

Po svatbě Karla a Anji se život rozběhl zběsilým tempem. Jelikož se rodiny pěkně rozrostly, jedna oslava střídala druhou. Nejprve následovala Andrea svého manžela a pokročila do středního věku. 

Jelikož novomanželé byly tou dobou na líbánkách, slavila své narozeniny se svou rodinou – rodiči Sofií a Tomášem, a bratrem Milanem. „Zlatíčko, doufám, že maminku moc nezlobíš.“ nabádala Sofia svého vnuka. „Ale babi, já jsem přece nejhodnější. Zlobí akorát Gábinka.“ snažil se jí nakecat Filip. 

úterý 25. září 2018

Příběh - 50. KAPITOLA – SVATBA, vol.2

Později večer zatoužil být s Anjou chvíli o samotě. Chytil jí za ruku, a vytáhl ven ze sálu. Společně došli zpátky pod korunu stromu, kde si před pár hodinami řekli své ano. Tam se Karel zastavil a přitáhl si Anju k sobě. „Tak co, je dnešek takový, jak sis představovala?“ zeptal se. „Není..“ zavrtěla Anja hlavou. „Je totiž mnohem lepší!“ dodala rychle, aby nedošlo k nedorozumění. Karel se potěšeně usmál. „Pro tebe všechno.“ zašeptal a políbil svou ženu na čelo.


Hudba ze sálu doléhala až k nim, jen tady nebyla tak hlučná, a jen příjemně dokreslovala dokonale romantickou atmosféru. Anja chytila Karla kolem krku, a společně se znovu roztančili jako před chvílí na parketu, teď už byli ale opravdu sami.


Cestou zpět je odchytly Anjiny sestry, které se usadily u jednoho ze stolků vedle venkovního baru. „Tady jste, už jsme se bály, že jste vzali roha.“ komentovala jejich příchod Sofia. „Kájo, běž za chlapama, my si na chvíli nevěstu ukradneme!“ přikázala mu Elsa a ukázala rukou směrem k baru. Karel poslušně odpochodoval, a Anja se usadila k sestrám. „Tak co máte vy dvě za lubem?“ zeptala se jich.


středa 19. září 2018

Příběh - 49. KAPITOLA - SVATBA

Ve Windenburgu se chýlilo léto ke konci a přicházel podzim. Stromy se pomalu vybarvovaly do pestrých odstínů žluté, červené a hnědé, ale dny byly ještě dostatečně teplé. Na 19. září navíc připadla předpověď krásného slunečného dne.

Z domu Anji a Karla se už předchozí den stalo dívčí doupě, až na Patrika, který se odmítl vzdálit od maminky. Od rána pak probíhaly pečlivé přípravy, hlavně samozřejmě bylo potřeba nachystat nevěstu. „Andy, já se vážně dnes vdávám?“ ptala se Anja nejistě své hlavní družičky Andrey, která ji zrovna upravovala účes.


„Jistě, zlato, však se na sebe podívej, jestli tomu nevěříš.“ pousmála se Andrea a pootočila Anju směrem k zrcadlu. „Vydrž, ještě ti to tady dotáhnu.“ dodala a ladila poslední detaily na šatech. „Andy, děkuji, že jsi mě nakonec přesvědčila na dlouhé šaty. Já jsem to původně nechtěla tak hrotit, ale…“ zarazila se Anja v půlce věty.


„Jsou dokonalé. Ty jsi dokonalá nevěsta!“ dokončila za ni Andrea. „Já…já…Andrejko, děkuju za všechno. Víš, bez tebe by nic nebylo. Nejen, že jsi tu svatbu naplánovala do detailu, ale to všechno předtím… Bela… máma.. Karel… vždycky jsi byla při mně a…“ snažila se Anja vyjádřit svůj vděk. „Pojď sem, ty trdlo, a opovaž se bulet, nebo všechnu tu snahu zkazíš.“ objala ji Andrea a sama měla slzu na krajíčku.


V obývacím pokoji zatím všichni netrpělivě očekávali příchod nevěsty. Ostatní družičky, Ilča a Anjiny neteře Zita a Simona, byly na místě od rána. Před chvíli dorazily i nevěstiny starší sestry. „Holka, tak koukám, že tobě se ty šediny taky nevyhnuly.“ dobírala si Sofia mladší Elsu.


„Ségra, šedá je teď v kurzu, a myslím, že nám to náhodou pořád sekne.“ nenechala se Elsa rozhodit. „To si piš, zlato, a to by se mělo zdokumentovat.“ zasmála se Sofia, načež si dámy střihly pomalu už tradiční společné selfíčko.


„Teda my se tváříme.“ zírala na fotku Sofia. „Jéžííš, a těch vrásek, opovaž se to někde zveřejnit, ségra.“ řehtala se nad výsledkem Elsa.


úterý 11. září 2018

Příběh - 48. KAPITOLA – Něco ze života..

Cestou z porodnice byl Karel nejpyšnější otec pod sluncem. Hned po příchodu domů poslal Anju odpočívat a sám si vzal malého Patrika na starost. „Nazdar chlape, já jsem tvůj táta. A naučím tě všechno, co musí pořádný kluk umět!“ sliboval mu, zatímco ho houpal v náručí.


Nemohl se na něj vynadívat, byl tak dokonalý. Jediné, co mu kazilo jeho bezmeznou radost byl fakt, že o tyhle chvíle seznámení přišel u Isabely. Jinak ale zářil jak sluníčko, dělal samé cukrbliky a kravinky, ze kterých Patrik ještě neměl moc rozum. „Tady tě polechtám na bříšku, lechty lechty.“ blbnul Kája.


Odpovědí mu bylo ale jen mohutné zaprdění do plínky, následováno nepříjemným odérem. „Ajaj, asi budeš chtít přebalit, co?“ zeptal se Karel, aniž by potřeboval znát odpověď. Rozhodl se, že nebude volat Anju hned při prvním problému, položil malého do postýlky a hledal, co bude potřebovat. „Aaa, tady maminka nachystala čisté plínky.“ zajásal a jal se situaci řešit.


I když byl z příchodu syna nadšený, určitě nezanedbával svoji prvorozenou Isabelu. Snažil se s ní trávit co nejvíc času, bral jí na hřiště i do muzea a dělal vše pro to, aby na bratříčka nežárlila. K tomu všemu jí navíc pomáhal s úkoly. „Tak ukaž, co tam máš.“ vybídl Belu, která už se usadila nad sešitem.