Příběh - 32. KAPITOLA - Výlet

I když byl Filípek ještě prcek, Andrea musela čas od času zaskočit i do práce. Ve své pozici si nemohla dovolit být dlouho doma a také se snažila, aby právě jejich laboratoř získala vzorky z poslední vesmírné mise, které se účastnil Radek. Celé dopoledne lítala od nevidím do nevidím a potřebovala na chvíli pauzu. Vyběhla tedy do kuchyňky a uvařila si trochu kávy. Za chvíli si k ní přisedl kolega Hynek. „Zdar šéfová, tak co víkend?“ zeptal se rozšafně. „No, před týdnem mi zemřela babička, takže pořád nic moc.“ přiznala Andrea narovinu.

„Jaj, to mě mrzí.“ omlouval se kolega. „Nic se neděje, to k životu patří.“ ubezpečila ho Andrea, že je v pořádku. „Spíš povídej ty, cos zase vyváděl. Vypadá to, že jsi musel celý víkend slušně pařit.“ vybídla kolegu k vyprávění, Hynek je dost ukecaný, ale ona se u toho snad odreaguje.

Příběh - 31. KAPITOLA – Rodinná párty

Když se Anja ten den vrátila domů, měla nejlepší náladu za celý týden. Po setkání s Eliškou jí spadl aspoň jeden velký balvan ze srdce. Takže když jí Clara navrhla, jestli by mohla o víkend svolat rodinu na malou zahradní párty, připadlo jí to jako skvělý nápad. V sobotu se tedy okolí jejich domku zaplnilo početným Clařiným potomstvem. Prťata, Isabelka s Filipem, řádili na klouzačce za domem a dospělí si rozdělali gril i malý táborák.

Clara měla radost, že si udělali čas nejen její dcery, ale i jejich partneři, vnoučata i ten malý pravnouček dorazil. Během odpoledne vyprávěla vše možné, nejvíc ale o dědečkovi Bjornovi, kterého si z těch mladých pamatovala snad jen Andrea. A že to byla dobrá vypravěčka, měla početné publikum. 

Když už ji postávání u ohně přece jen trochu unavilo, sedla si opodál, a užívala si to nádherné rodinné odpoledne. Aby zábava nevázla, vytáhla Sofia svoji starou dobrou kytaru a zabrnkala pár písniček. 

Příběh - 30. KAPITOLA – Důležité setkání

Johan stál na břehu řeky a pozoroval dům na protější straně. Neměl už tu být, ale on si nedokázal pomoci. Svůj úkol, přimět pár lidí ve městě, aby si udělali výlet do Zapomenuté lhoty, splnil už včera. Otec ho na tyhle „služební“ cesty vysílal často, sám se bál opustit pomalu dům, natož jejich malé městečko, a Johan se nikdy nikde zbytečně dlouho nezdržoval. Ale po tom, co se událo v baru, nedokázal tentokrát hned odjet. A tak tu teď stál, a přemýšlel, co to mělo znamenat.

Ta parta ho zaujala na první pohled, i když nevěděl proč. Pak se k němu přitočila jedna z nich a nazvala ho svým bratrancem. Neznal ji, i když mu byla něčím povědomá, v tom jí lhal. A narážela na jeho vlasy. Zvláštní náhoda, že zrovna tentokrát po něm otec chtěl, aby před cestou změnil image. Z myšlenek ho vytrhl pohyb, který zaregistroval v horním okně.

Ano, ta blondýnka, ta ho z těch všech zaujala nejvíc. Teď ukládala malou holčičku, nejspíš svoji dceru. Včera z ní nemohl spustit oči, nemohl jí dostat z hlavy. Hlavně proto neodjel hned domů, proto v noci čekal v centru na druhé straně řeky, až bude odcházet domů, aby ji mohl sledovat. A dnes se sem vrátil. Tolik toužil jí znovu vidět, i když nevěděl proč, přece ji neznal a na svých cestách už potkal tolik lidí a nikdy se nikým hlouběji nezabýval. A tak tu stál a čekal, jestli ji zahlédne, i když absolutně netušil, co chce dělat. Najednou cvakly dveře a ONA vyšla na verandu.

Příběh - 29. KAPITOLA - Zasloužený relax

Radek s Andreou si rodičovství opravdu užívali. Ale díky práci, malému Filípkovi (s nezanedbatelným přispěním fenečky Daisy) neměli zrovna moc času pro sebe. Večer padli vysílením někdy i dřív, než stihl zabrat Filip. Naštěstí Andreina máma byla zkušená žena, a tak mladým navrhla, že malého pohlídá na celý víkend. „Určitě vám tam nebudou Filda vadit?“ ujišťovala se Andy. „Vůbec ne, zlatíčko, tatínek už se těší, jak budou stavět stan v obýváku.“ usmála se na ni Sofia.

Na páteční večer si s Radkem naplánovali romantickou večeři. Aby tomu dodali trochu nevšednosti, domluvili se, že se sejdou až na místě. Radek jel tedy rovnou z práce a Andrea se zatím zkusila dát trochu do pucu. Měla pocit, že její praktický culík nebude to pravé. „Promiňte krásná paní, nepotkala jste tu někde moji manželku.“ přivítal ji Radek před restaurací, když Andrea vystoupila z taxíku.

„I ty jeden, abych ti neodjela zase zpátky domů.“ pozlobila ho Andrea na oplátku hraným káravým tónem. „Tak to by byla nenapravitelná škoda, protože ti to náramně sluší, lásko!“ dodal obdivně Radek a políbil svoji manželku na tvář.