Andrea
chodila na místní střední školu. Jelikož to ale byl jediný gympl v kraji,
většinu jejích spolužáků tvořili příbuzní – sestřenice, bratranec, vlastníci a
taky teta. Našlo se sice pár dalších studentů, kteří (snad) nenesli společnou genetickou
informaci, ale žádná sláva to nebyla. A tak není divu, že když se na hodině
informatiky objevila ve vedlejší lavici nová tvář, Andy zbystřila.
O přestávce
sebrala odvahu, a nového spolužáka oslovila. „Ehm, ahoj, ty jsi tu tak trochu nový,
že? Ve škole jsem tě ještě neviděla. Chodil jsi jinam, nebo jsi tu vůbec nebydlel.
Protože si nepamatuju, že bych na tebe před tím ve městě narazila.“ („Bože,
proč tak blekotám?!?“ pomyslela si vzápětí).
„Ahoj, jo,
přistěhovali jsme se sem nedávno. Já jsem Radek, mimochodem.“
Jako správná
moderní mládež vyrazila tahle skupinka do hospůdky. Sice ne na pivko, ale aspoň
na fotbálek.
Došlo i na
turnaj v šipkách. Nějakou náhodou (nebo spíš díky jasnozřivosti drahých
sestřenic, které dobře pochopily, která bije) se Andrea s Radkem ocitli
v jednom týmu právě proti dvojčatům.
Docela to
těm dvěma klapalo, protože to holkám pěkně natřeli.“Placáááák!“
Od té
doby Andy a Radek stali…ehm...těžko říct. Ve škole se od sebe nehnuli a
v jednom kuse se popichovali, až to některým přišlo poněkud trapné,
například sestřence Denise „Šmarjápano, jste jak malí!“ Ale k ničemu víc
se nějak neměli. Aspoň zatím?
Bohužel
nemohla Andrea věnovat všechen volný čas jen partě, jak by si aktuálně asi
přála. Jako nezletilec se občas chtě nechtě musela podřídit programu rodičů. Ať
už to bylo společné rodinné odpoledne na plovárně, kam vyrazily s mamkou,
tetami a dětmi…
… nebo různé
rodinné návštěvy. K tetě Else a strýci Josefovi vyrazila ještě dobrovolně
– přece jen s máminou nejmladší sestrou Anjou si byly hodně blízké.
Ale proč
musela podniknout výlet za nějakou tátovou sestřenicí z druhého kolene, to
už pobírala hůře. Na rozdíl od Tomáše, který propadal nostalgii. „Rodino, tak
tenhle dům postavil můj pradědeček Patrik – to je neuvěřitelné!!“
Nicméně
pozvaní byli Veronikou Veverkovou, která se nedávno vrátila ze své cesty po
Evropě, ze které si přivezla poněkud zvláštní suvenýr. Tenhle malý uzlíček
dostal jméno Francois, jelikož jeho otcem byl jistý Antoine Colbert.
Takové
nečekané překvapení obměkčilo i načučenou Andreu – její povýšený výraz rázem
změknul. „Snad se nenakazí jako já, na to má holka ještě dost času!“ pomyslela
si jen Sofia.
I když tohle
odpoledne nakonec nedopadlo tak tragicky, uvítala Andrea konec týdne, konkrétně
páteční večer, kdy konečně mohla vyrazit s celou partou na pořádnou pařbu!
Mezi
písničkami si Radek dodal odvahy, přitočil se k Andy a konečně ji poprvé políbil.
I když byla
nejprve trochu zaskočená, nakonec jeho polibek opětovala.
„No konečně,
vy dva!“ ozvalo se z druhého konce parketu. „Ale nechte si to na potom,
teď je čas na další číslo!“ A tak se šlo znovu trsat.
Možná jste
si toho všimli také, ale tanečníci měli jednoho poněkud nečekaného fanouška.
Když to
Andrea zmerčila, nejprve se rozčílila – „Jednou je to strýc, a teď si sem
dorazí rovnou otec!“ – vzápětí ji však chytla panika – „Panebože, jak je tady
dlouho? Kolik toho viděl???“ Evidentně toho viděl dost, protože si hned, jak
skončil song, odvedl nebohého Radka stranou na bar. „Tak co chlapče, jaké máš
s mojí dcerou úmysly.“
„No, pane, víte,
já ani nevím, jestli o mě stojí. Ale mám ji moc rád, vážně. Nikdy bych jí
neublížil!“ A pokud mohu soudit, myslel to opravdu vážně, neříkal to jen proto,
že ho zastrašovaly Tomášova svaly.
Na to Tom
jen pokývl a zvedl se zpět k parketu, kde na něj čekala pro změnu jeho
parta – a tak rovnou ukázali mladým, že oni na to taky ještě mají!
Mimochodem
Andrea trnula až do neděle, co ten rozhovor měl znamenat. Pak ale tatínek
nového nápadníka schválil, a tak se z Andy a Radka (pod podmínkou, že to
neovlivní maturitní přípravu) stal oficiální pár.
Žádné komentáře:
Okomentovat