„Fíha!“ pomyslel si Filip. Ani vteřinu ale neváhal, tuhle holku prostě musel poznat blíž. Jen kam ji vzít tentokrát, aby to nebylo takové fiasko? Kde by jim jeho kolegové čmuchalové mohli dát pokoj? Chvíli si lámal hlavu, než se mu v ní zrodil, jak doufal, geniální nápad. „Budu moc rád, pošlu mapku s jedním bezva místem.“ odepsal a v duchu se sám musel pochválit.
„Hurá, jsem tu správně!“ jásala Kayla, když se z pěšiny v houští vynořila na otevřené prostranství a uviděla Filipa. „Cestou tím křovím jsem myslela, že jsem se buď spletla a naprosto neumím číst v mapě, nebo že si ze mě děláš srandu.“ chrlila. „Jéé, pardón!“ zarazila se, když si uvědomila, že automaticky přešla k tykání. „V pohodě, za mě to tak bude mnohem příjemnější.“ nahodil Filip americký úsměv.
„Tak tedy platí.“ přikývla Kayla. „Doufám, že tě ta cesta nevyděsila, ale klidnější místo už opravdu neznám.“ vysvětlil ji Filip, proč se sešli zrovna tady. „Ale pokud se ti tu nelíbí, rád tě doprovodím zpět do civilizace.“ dodal. Přece jen si nebyl jistý, zda slavná herečka ocení „rande“ v přírodě. „Myslím, že je tu nádherně. Je fajn vypadnout z toho všeho ruchu.“ ubezpečila ho Kayla.
„Mimochodem se ještě jednou omlouvám za ten výstup. Já vůbec nevím, co to se mnou v poslední době je. Taková normálně nejsem.“ zesmutněla dívka. „Náhodou, vyhrožování žalobou ti docela sluší.“ složil jí poklonu Filip. „Proboha, to jsem si udělala obrázek.“ zděsila se Kayla. „A co pěkného si ještě o mně myslíš?“ vyzvídala. „Že jsi docela roztomilá, jak se neustále omlouváš, i když si myslím, že teď to není zrovna zapotřebí.“ zakřenil se na ni Filip.
Kayla se po jeho poznámce beze slova odebrala ke kraji útesu, sedla si na zem a zadívala se na záliv. Filip jí chvíli nechal o samotě, ale pak si k ní mlčky přisedl. „Je tu opravdu nádherně.“ poznamenala, ale z jejího hlasu byl stále cítit posmutnělý tón. „To jsem rád, že se ti tu libí.“ přiznal potěšeně. „A tak mi řekni, jaká normálně jsi.“ vrátil se Filip opatrně k předchozímu tématu.
„Nudná a nezajímavá, to asi nechceš poslouchat.“ povzdechla si Kayla. „A co když chci?“ odpověděl jí Filip, načež si ho Kayla změřila podezřívavým pohledem. „Myslím to vážně, poslechnu si to rád.“ potvrdil jí Filip. „Tedy pokud o tom, chceš mluvit. Pokud ne, můžeme zkusit třeba jiné téma – počasí, politiku, však to znáš.“ dodal, aby nepůsobil moc vtíravě. Kayla si ho chvíli prohlížela. Nedokázala popsat, proč tomu tak bylo, ale měla dojem, že tomuhle cizímu klukovi může věřit. Už dlouho se cítila ztracená v tom velkém světě, sama samotinká, a najednou tu byl někdo, kdo byl upřímně ochoten naslouchat.
„Byla jsem vždycky úplně obyčejná holka, vážně. Docela tichá, snila jsem si své sny, ale nevěřila jsem, že by se někdy splnily.“ začala tedy vyprávět. „Chtěla jsem být herečkou, ale myslela jsem si, že nikdy nedosáhnu na víc než na školní kroužek dramaťáku. Ale na absolventském představení si mě všiml jeden režisér a nabídl mi roli v seriálu.“ pokračovala. „Jo, ten sleduje moje spolubydlící.“ pronesl mimoděk Filip a Kayla jen přikývla, aniž by některý z nich odtrhl oči od zálivu.
„No, a po seriálu se o mě začínali zajímat i jiní tvůrci, až jsem se dostala k filmu, jehož natáčení mě sem přivedlo. Snová kariéra, že?“ uchechtla se. „Teda jako hraní mě baví, a jsem šťastná za každého fanouška, vážně je to opravdu můj splněný sen.“ dodala vzápětí, aby nepůsobila nevděčně. „Jen tě nikdo nepřipraví na tu stinnou stránku, hlavně na absolutní ztrátu soukromí, pronásledování na každém kroku, propírání na sociálních sítích a to všechno kolem.“ vysvětlovala Kayla.
„Prostě je toho v poslední době moc, takže hlavně ve chvílích, kdy si chci vyčistit hlavu a on se zase někdo objeví, aby si ze mě udělal senzaci v bulváru, ujedou mi nervy, ani nevím jak.“ přiznala se a cítila, jak jí začínají pálit oči, a tak honem sklonila hlavu a přivřela je, aby zahnala slzy. Probral ji jemný dotyk, který ucítila na své ruce. „To mě mrzí! Moc jsem tomu taky nepřidal, co?“ sypal si popel na hlavu Filip, zatímco Kayla pozorovala jejich spojené ruce. Najednou se cítila v bezpečí, jako už dlouho ne.
„Nechci znehodnotit tvoji kariéru, ale já na seriály moc nejsem, takže jsem vážně netušil, koho fotím. Jen si mě zaujala natolik, že jsem neodolal. Promiň!“ omlouval se tentokrát on. „Rozhodně nejsem žádný paparazzi. Naopak! Raději budu celý život fotit svatby a klidně i dětské besídky, než abych se snížil k tomu jejich šmírování. Já prostě chci fotit lidi, kteří si to přejí a požádají o to.“ vysvětloval jí. Kayla se konečně odvážila zvednout zrak a pohlédla mu do očí. Věřila mu. Věděla, že vše bylo jedno šťastné nedorozumění. Šťastné, protože díky němu našla někoho, komu se mohla svěřit, což jí nesmírně pomohlo.
Najednou už si nepřišla tak sama v tom velkém světě. Zbytek odpoledne tam jen tak seděli a povídali si o všem možném. Všechny rozpaky byly pryč a oni se bavili stejně přirozeně, jako by se znali roky. Možná by tam seděli do noci, kdyby Kayle nezapípal mobil. „Sakra, moc mě to mrzí, ale budu muset běžet – za hodinu mi začíná natáčení.“ omlouvala se (opět) Kayla. „Jasně, tak pojďme.“ přikývl Filip a pomohl Kayle na nohy. „Sakra, teď nebo nikdy.“ zamumlal si pro sebe, aby si dodal odvahy. „Říkal jsi něco?“ zeptala se Kayla.
„Nic, jen..“ zarazil se, a zadíval se na ni. „Jen doufám, že když teď něco udělám…“ začal vysvětlovat a opatrně se posunul blíž k nechápající Kayle. „…že tím tohle nádherné odpoledne nepokazím. Ale jak jsi už asi poznala, mám trochu problém odolávat pokušení.“ mrkl na ni a přitáhl si ji rychle k sobě, až se ho dívka musela chytit, aby nezavrávorala.
Filip by ji ale upadnout nenechal, držel ji pevně ve svém náručí. Chvíli se jí díval do očí, a když poznal, že se Kayla jeho objetí nebrání, dovolil si ji políbit. A dívka jeho polibek opětovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat