Příběh - 35. KAPITOLA - Vysvětlení

Radek věděl, že se Andrea vydala s Anjou na „záchrannou misi“. I když ani on nevěřil, že by Zapomenutá Lhota byla víc než jen lákadlem na turisty, nedal mu jejich výlet spát. Seděl tedy dlouho do noci v obýváku a sledoval filmy.

Jejich děj ale příliš nevnímal, pořád přemýšlel, co si jeho praštěná žena zase umanula. Doufal, že se jim nic nestane. „Sakra, neměl jsem přece jen jet s nimi.“ pomyslel si zoufale, když dlouho nepřicházela od Andrey žádná zpráva.

Měl však za sebou náročný den a opět se úspěšně ujistil, že žádní upíři neexistují. Takže když Andrea nad ránem dorazila domů, našla ho podřimujícího na gauči.

Přisedla si k němu, pohladila ho po vlasech a chtěla ho jen přikrýt a nechat spát dál. Radek se však probral a za chvíli už se zvedal a přisedl si k ní. „Konečně jsi doma.“ oddychnul si. „Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit.“ omlouvala se Andrea.

„V pohodě, já jsem rád. Tak povídej, jak jste dopadly?“ ptal se hned zvědavě. „No, tak tomu asi neuvěříš.“ povzdechla si. Vylíčila mu všechno, co se ten večer a tu noc událo. Radek jen nevěřícně valil oči a kroutil hlavou. „Miláčku, kdybych to neviděla na vlastní oči, nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale oni opravdu existují.“

„No, páni.“ žasnul Radek, když skončila. „A Karel je jeden z nich?“ zeptal se s obavou v hlase. „Jo, ale pro nás je nejspíš neškodný – i jako upír zůstal vegetarián, takže jeho odpor ke krvi je silnější než touha se jí napít.“ vysvětlila mu Andy.

„To ale nic nemění na tom, že už si asi nikdy nepřijdu tak v bezpečí, jako dřív, víš?“ zazoufala si. Radek ji chytil za ruce a zkusil ji povzbudit. „Andy, neboj, já si vás ohlídám. A není asi špatné mít jednoho na naší straně.“ utěšoval ji. „Nechceš si jít raději lehnout?“ zeptal se ještě starostlivě.

„Víš, že ani ne.“ odmítla Andrea. „Myslím, že bych neusnula, i když teda vyřízená jsem fest.“ protáhla se. Zmožená byla, jak kdyby se s Vladem musela prát sama. „Tak ukaž, namasíruju ti aspoň záda.“ navrhl jí Radek. To nemohla odmítnout. „Tak co, lepší?“ zeptal se za chvíli. „Mnohem!“ libovala si Andrea.

„A teda jestli pořád nechceš spát, myslím, že bych věděl, jak se trochu odreagovat.“ řekl, když s masáží skončil a šibalsky povytáhl jedno obočí. Víc dodávat nemusel, Andrea souhlasila, že „TO“ bude nejlepší lék na setkání s upírem. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Anja v rychlosti propustila chůvu domů – nabízela jí, že už tu má zůstat do rána, ale ta když viděla, že má společnost, raději vyklidila pole. A to ani netušila, že má čest s upírem. Když si přisedla ke Karlovi na lavičku na verandě, ten už měl téměř jasno. „Takže, ta holčička, co jsem tu viděl, je opravdu tvá dcera?“ zeptal se, aby si domněnku potvrdil.

„Ano, ale měl bys vědět…“ začala Anja, ale v tom ji Karel skočil do řeči. „Proboha, přišlas o rozum, ty jsi mě sem přivedla, když máš doma malé dítě? Víš, jak je to nebezpečné, teď už tu nemůžu v žádném případě zůstat.“ rozčiloval se, ne jak upír, ale jako čertík z krabičky.

Anja, která to původně chtěla hned vybalit, teď najednou nevěděla, co si myslet. „Proč bys tu kristovanoho nemohla zůstat. Já nevěřím, že bys nám ublížil.“ čílila se pro změnu zase ona. „Anjo, nejde přece o mě, ale o Vlada. Myslíš, že si ten dnešek nechá líbit? To si piš, že se bude chtít pomstít.“ supěl dál Karel.

„Prostě tu nemůžu zůstat. Musím co nejdřív zpět a vyřešit to. Když se vrátím, třeba ho přesvědčím, aby mě potrestal, a tebe, Andreu i vaše rodiny nechal na pokoji.“ vedl si stále svou. „Změnil bys názor, kdybys věděl, že ta holčička je tvoje dcera?“ zeptala se ho Anja narovinu, když jí konečně zase pustil ke slovu. Karel oněměl.

Vzápětí vyskočil na nohy a pořád mlčky začal přecházet po verandě tam a zpět. Anja ho chvíli nechala vstřebávat, než se odvážila zeptat „Jsi v pořádku?“.

„V pořádku? Já… jejda… já jsem jako vážně otec? Jakto? Vždyť…jsme používali,... Nebo snad ne?“ koktal a šokovaně zíral na Anju. „Používali, ale ne vždy funguje na sto procent.“ snažila se ho uklidnit Anja. „Podívej, k ničemu tě nenutím, tohle jsme neplánovali, takže jestli tu nechceš zůstat, nemusíš. My jsme zvyklé být samy. Jen jsem ale myslela, že bys to měl vědět.“ rezignovala Anja pomalu na vidinu šťastného konce.

„Anjo, co blázníš. Přece nemyslíš, že bych teď mohl odejít.“ řekl najednou Karel, který se konečně uklidnil. „Můžu ji vidět?“ zeptal se. „Ale jistě.“ přisvědčila Anja, které se najednou aspoň trochu ulevilo. „Spí nahoře, tak pojď!“ vyzvala ho. Karel ji ještě na chvíli zadržel a pohladil ji jen tak po tváři. Nic ani říkat nemusel.

Za okamžik už potichu vešli do dětského pokoje. Karel se opatrně posadil na kraj postýlky a prohlížel si rozkošnou holčičku, která tu tak spokojeně spinkala. „Je nádherná.“ prohlásil obdivně. „Jak se vlastně jmenuje?“ uvědomil si najednou, že je otcem a ani nezná jméno své dcery. „Isabela, ale říkáme jí většinou Bela.“ odpověděla mu Anja. „Krásné jméno pro krásnou holčičku.“ mrknul na ni Karel.

Karel se na malou nemohl vynadívat. Anja ho nechala, jak dlouho potřeboval, aby si na tu myšlenku otcovství trochu zvyknul. Po chvíli se ale neubránila zívnutí. „Měla by sis jít lehnout.“ doporučil jí Karel. „To nemá smysl, stejně bych neusnula.“ zavrtěla hlavou Anja. „Ale půjdu si dát kafe.“ navrhla. Karel neodolal, a dal Bele pusu na čelíčko, a pak Anju doprovodil.

Anja si uvařila pořádný hrnek kávy a posadila se na linku. Karel aktuálně lidskému jídlu a pití příliš neholdoval, tak si k ní prostě jen tak přisedl. „Anjo, mě tak mrzí, že jsi na to zůstala sama.“ Omlouval se jí. „Já na to tak úplně sama nebyla.“ přiznala mu.

V tom Karel seskočil, jakoby ho píchlo. „Jasně, to mě mělo napadnout, že tak krásná holka si brzo někoho najde. Jsi vdaná, co?“ plácnul se do čela. „Ne, nikoho nemám, ani jsem neměla.“ vyvrátila mu hned Anja. „To je trochu sloužitěujšíííuuuááá.“ zívla znovu. Bylo vidět, že se sotva drží na nohou. „Pojď, musíš si lehnout. Pokud opravdu nebudeš spát, můžeš mi vše vyprávět.“ vzal si Karel starostlivě její tvář do dlaní.

Nahoru do ložnice ji raději odnesl. Moc dobře věděl, kolik síly vezme takové upíří vysátí. I on několikrát posloužil Vladovi jako zdroj potravy, než se sám stal upírem. Společně se uvelebili na posteli, Anja se mu schoulila v náručí a začala vyprávět…. „Počkej, ty jsi vážně oživila svoji mámu??“ nestačil se divit, když došla k této části svého životního příběhu. „Jo, oživila.“ potvrdila mu.

„Blbej nápad, vím. Ale tehdy jsem nedokázala být sama, ty jsi byl fuč, ségry měly svoje rodiny a Andreu jsem otravovala až až.“ vysvětlila a pokračovala. „Škoda, že neumíš vrátit čas. Měl jsem tu být s tebou, s vámi dvěma, já… “ povzdechl si Karel. „Tak tu buď teď. Bela by měla poznat otce, jestli o to stojíš, a taky je tu hromada dalších lidí, co tě postrádali a báli se o tebe.“ obrátila se na něj Anja.

„To víš, že stojím o to, seznámit se svou dcerou.“ potvrdil jí Karel. „Tak tu musíš vydržet aspoň do rána.“ usmála se na něj. „A teď povídej ty, jak ses tam vůbec dostal?“ vyzvala ho a opřela se zpátky o jeho hruď. „Můj předchůdce mě tam nalákal a já si říkal, že by to mohl být námět na zajímavý článek. Jenže ten týpek se vzápětí zapomněl s nějakou sexy slečinkou a omylem se upekl na sluníčku.“ začal vyprávět Karel, zatímco Anja zavřela oči a poslouchala.

„Takže když jsem se tam objevil, Vlad potřeboval novou loutku. Nejprve mě vysál a pak mě začal ovlivňovat mysl, abych si zařídil krytí s dlouhodobou pracovní cestou.“ pokračoval ve vyprávění. Krátce před svítáním mu však došlo, že Anja mu v náručí usnula.

Opatrně ji položil na postel a pozoroval ji. Tolik toho prožila. Nechápal, proč jí tehdy tak dlouho opomíjel. Trápilo ho, o co všechno za ty roky přišli, a vyčítal si, že nebyl silnější a nechal se tak snadno ovládnout. Připadal si vedle ní a s tou holčičkou spící ve vedlejším pokoji šťastný, jako snad nikdy. Jizva na jejím krku mu však připomínala, že nebezpečí zdaleka nepominulo.