pondělí 9. října 2017

Dům ze soutěže dle popisu

Jednu dobu jsem stavěla hlavně pro soutěže na fóru. Byly docela často, takže jsem neměla potřebu dalšího tvoření. Ludmila, která vymýšlela zadání, přišla se zajímavým nápadem soutěže dle popisu. Byla to krásná vzpomínka dívky na návštěvy v domě její tety. Ta část popisu, která byla zadána, je odlišena kurzívou. Zbytek už jsem si doplnila, abych ještě lépe vystihla atmosféru domu. 

Víte, svoji tetičku jsem i jako malá navštěvovala docela často, její dům bych dokázala popsat naprosto přesně v kteroukoliv noční hodinu. 
Teta bydlí na okraji malého městečka v romantické vilce s verandou.


Z venku mi doslova učarovalo malé jezírko, kde jsme jako děti krmili Arnolda, Makrelu, Střevličku a další rybičky, co tam plavaly. Dodnes ráda sedávám na jeho břehu a pozoruju, jak rybky vyskakují nad hladinu.


Maloměsto má několik výhod – všude je to blízko, tak nepotřebujete auto, stačí mít kolo. A moc se tu nekrade, takže ho můžete stejně jako teta nechat klidně i před domem.

Zastíněná veranda nabízela příjemné posezení pro letní dny. 

Já si ale nejvíce oblíbila houpací lavičku u vchodu do domu. 

V chladnějších nebo deštivých dnech jsem se pohledem na oblíbené jezírko mohla kochat zevnitř z pohodlného křesílka v hale. 


Když vejdete dovnitř, tak po pravé straně je hned vchod do obýváku, který je přímo propojený s kuchyní. 


V obýváku mi nikdy neseděla ta divná váza, co je v rohu, ale zjevně má pro tetu nějakou řekněme 'historickou“ hodnotu. Televizi má prastarou, a dokud prý bude sloužit, tak žádná výměna nebude.

To naopak kuchyň je nově rekonstruovaná - světlá, prostorná a parádní. Přesto se snaží držet venkovského stylu domu, který je cítit především v přízemí. 



V horním patře má pak teta ložnici, laděnou do fialových odstínů …


…a pokoj své dcery, která se už ale odstěhovala hned po maturitě. Taky to jde na jejím pokoji už poznat - plakáty stále ještě zůstaly na svém místě,…

…ale už se v pokoji hromadí věci, které jsou 'důležité', ale ne tolik, aby byly na očích. Teta si zde prostě udělala zašívárnu, hlavně na domácí práce – jak ty potřebné, tak i relaxační. 

A co se týče pokoje pro návštěvy? Na ten bych málem zapomenula, je to vlastně takový druhý obývací pokoj - je v něm manželská postel, gauč, počítač a dokonce i šachový stolek. Akorát kdokoliv vyšší než 180 cm musí dávat pozor na hlavu, protože ten lustr je tam doslova smrtící. Ten u postele totiž zavazí v cestě, ať už se v pokoji vydáte kamkoli, a jeho ocelová obruč je celkem ostrá!


V patře nechybí ani hlavní koupelna (v přízemí je pouze WC pro návštěvy).


Pro orientaci ještě nesmí chybět půdorysy obou pater. 


Za krásný interiér vděčím především tvůrcům Simcredible a Severinka. Rybníček je odtud.

Žádné komentáře:

Okomentovat