The Sims od Fidgety: Příběh - 2. KAPITOLA

Když Sabina a Martin dospěli a viděli lásku svých rodičů, rozhodli se, že i oni chtějí zažít něco tak úžasného, a tak se začali rozhlížet po svém okolí. Byla by to docela tragédie, ale naštěstí se tou dobou do města nastěhovaly dvě rodiny:

ŠEBESTOVI – Manželé František a Marie, dva podnikatelé, kteří se rozhodli na stará kolena pro stěhování z rušného městského centra na klidnější venkov, a jejich syn Lukáš, kadet policejní akademie.

a BORKOVCOVI - vdovec Richard se svojí svobodomyslnou dcerou Zuzanou:

Sabina a Lukáš si na první rande zašli do baru a rozhodně si padli do oka.

Martin a Zuzka zase randili v parku a i zde přeskočila jiskra.

A protože se oba vztahy vyvíjeli více než slibně, došlo brzy u obou párů na zásnuby.

Z nějakého neznámého důvodu Zuzka na svatbu docela spěchala, takže překvapivě se ze sourozenců ženil jako první mladší Martin.

O něco později pak došlo i na svatbu Sabiny a Lukáše, opět za účasti celé rodiny.

Při této sešlosti vyšlo najevo, že se Zuzka vdávat „musela“, protože s Martinem čekají miminko. Naštěstí je Sabča přející člověk, tak jí ani nevadilo, že na chvíli je středem pozornosti někdo jiný než ona jako nevěsta. Její radost z budoucího synovce nebo neteře tedy byla opravdu upřímná.

Po svatbě se Sabina s Lukášem rozhodli dopřát si malou svatební cestu. A protože je to dvojka do nepohody, vyrazili kempovat (k moři jezdí každý, to by nebylo nic pro ně).

Když se k večeru ochladilo, choulili se spolu při ohýnku.

A když byla zima venku už nepříjemná, věděli jak se zahřát jinak.

Takže se jistě nemůžeme divit, že po návratu ze svatební cesty začala přibírat i Sabina.

Mimochodem protože by se všichni pod jednu střechu nevešli, rozhodli se Tereza a Patrik přepsat dům na Martina. Ten tedy zůstal bydlet s rodiči. Sabinu vyplatili, a společně s prostředky, které dostal Lukáš jako svatební dar od rodičů, si nechali mladí postavit vlastní dům – v modernějším stylu, který byl bližší Sabině – začínající malířce.

Jediné štěstí, že to bydlení tak pěkně vyřešili, protože, světe div se, Martinovi a Zuzce se narodila dvojčátka Pavel a Jarmila – to by byla opravdu tlačenka, kdyby bydleli všichni pohromadě.

Netrvalo to dlouho a dvojčatům přibyl u Šebestů bratránek Vojtěch.

A tak se mi na světě objevila třetí generace.

Radost z Vojtíška byla náramná, nicméně rodinu je potřeba živit. Zatímco maminka Sabina při mateřské malovala svá umělecká díla, tatínek Lukáš pracoval jako vyšetřovatel na místní policejní stanici – pátral, hledal důkazy, analyzoval stopy, zatýkal a vyslýchal.

Nakonec si Lukáš vysloužil povýšení na detektiva a konečně se zbavil uniformy.

Ani doma nebyla rozhodně nuda – Vojta vyrostl…

… a celá rodina se těšila na další přírůstek. Podle Sabinina bříška panovala všeobecná obava, aby to nebyla další dvojčata v rodině. Minimálně tatínka velikost pupku jeho drahé polovičky docela zaskočila.

Když to na Sabinu přišlo, dofuněla do nemocnice na recepci – „Můžete mne laskavě zapsat – urgentně – já asi puknu!“.

K porodu nakonec z práce stihnul doběhnout i tatínek Lukáš. Osobně se tak přesvědčil, že miminko tam bylo jen jedno, jen trochu větší. A byl to další kluk – Daniel.

Vojta měl zatím na návštěvě sestřenici Jarmilu, a jako správný génius se snažil naučit ji alespoň základy šachů.

Po chvíli to s ní ale vzdal, a raději se pustil do samostatné práce na vývoji lektvarů – hmm, co takhle namíchat něco na rychlejší dělání domácích úkolů, pak to půjde samo!

Život není ale jen o radosti, a tak se stalo, že krátce po sobě zemřeli rodiče Sabiny (moji první simíci Tereza a Patrik) i Lukáše :-( … Škoda, že si neužili víc svých vnoučat.

Z Daniela se vyklubal poněkud hyperaktivní chlapec. Ale i když byl svému bratrovi protikladem, byli to skvělí parťáci.

A netrvalo to ani tak dlouho, a oba vyrostli do puberťáků – no, je vidět, že Vojtovi to hloubání v knížkách malinko škodí na postavě, ale co už – cení se přece charakter.