Když jsem se před časem pustila do hraní
"čtyřky", chtěla jsem zkusit, kam se dostanu se svým rodokmenem… O
výzvě pro TS4 „legacy challenge“ jsem tehdy ještě neslyšela, a nakonec jsem
ráda, že ne, protože jsem si to rozehrála po svém, volnější formou. Jak se mi
to trochu rozjelo, rozhodla jsem se zvěčnit svůj postup i někde jinde, než jen
u sebe v počítači. Když moje oblíbené fórum nefungovalo poprvé, zveřejnila jsem
ho u „konkurence“ na simoradně, ale nakonec jsem se s radostí vrátila na
forum.thesim2.cz. Bohužel nejede znovu, a tak svůj příběh vytahuji potřetí, zde
na blogu.
Je to taková fotoreportáž mého rodu - když už
hraji, snažím se, ať to má nějaký směr a cíl, a chtěla jsem si prostě uchovat,
co jsem s těmi virtuálními človíčky zažila.
Celý rodokmen jsem začala se dvěma simíky,
které jsem dala dohromady…
1. KAPITOLA – ZAČÁTEK VŠEHO
Kdysi dávno se v jednom parku potkali dva simíci - Tereza
Pokusná a Patrik Nováček..
... a byla to láska na první pohled 💕💕💕
Od té doby
se tihle dva scházeli kdykoli a kdekoli se dalo, třeba po práci u Terezky doma
- „Miláčku, jak bylo v práci?“
(mimochodem Tereza byla lékařkou a Patrik si
zvolil kulinářskou dráhu - proto taky věčně čučel v telce na pořady o
vaření :roll: )
Jednoho
vlahého večera si dali rande v parku, kde se poprvé setkali. Když zničehonic
Patrik poklekl a vytasil se s krabičkou v ruce:
Prstýnek se
zaleskl, žádost byla vyslovena, a jelikož Tereza řekla "ANO", brzy se
konala svatba:
Protože
svatební veselí skončilo v relativně brzkých hodinách (ale i tak stálo za to!),
došlo i na svatební noc :oops:
A jak se
později ukázalo, nezůstala tak úplně bez následků. Naštěstí byli oba Nováčkovi
rodinné typy, takže se na své nadcházející rodičovství opravdu těšili :-)
O pár měsíců
(tedy simích dnů) později přišly na Terezu porodní bolesti - jako zkušená
lékařka se rozhodla svěřit se do péče svých kolegů a rodit v nemocnici. Ovšem
stát na druhé straně (resp. ležet uvnitř) operačního přístroje byla poněkud
znepokojivá změna.
Nakonec ale
vše ustála a Nováčkovým se narodila malá holčička, která dostala jméno Sabinka
její rodný
list:
Jedněmi
narozeninami to ale neskončilo a brzy nám nepatrně zestárl i tatínek Patrik:
Tak trochu
na něj dolehla krize středního věku, a i Tereza dospěla k závěru, že Sabči
přeci jen méďa jako společnost k dětským hrám stačit nebude. Oba se proto
shodli, že je čas na dalšího potomka. Sabinka se nemohla sourozence dočkat.
Podruhé
Tereza rodila doma (do té krabice už nikdy více!). A do rodiny přibyl chlapeček
Martin.
Pak se simí
život této rodinky rozběhl zběsilým tempem, že se až zapomínali fotit (no
dobře, bude to spíš moje vina), takže dospívání malých Nováčků zaznamenávají
především další fotografie z oslav.
Nejprve se
ze Sabči a Martina stali teenageři:
Čas byl ale
neúprosný a bežel dál. A tak se stalo, že Sabina odmaturovala, samozřejmě s
vyznamenáním, a skončilo její bezstarostné mládí a ona dospěla.
Mimochodem
touto dobou mi tatínek Patrik začal nekontrolovatelně přibírat, jak je vidět -
no jo no, samé dorty, ochutnávání pokrmů v práci i doma, to se na člověku asi
podepíše, že?
Netrvalo
dlouho a oba rodiče mi zestárli. No, a taťulda Patrik k tomu všemu, a navzdory
intenzivnímu běžeckému tréninku a posilování pořád tloustl a tloustl ! (A já šílela a šílela…)
Nakonec se
ukázalo, a bylo to po opravdu na simí život po velmi dlouhé době, že je to vše
následkem jednoho neplánovaného, nechtěného nočního únosu mimozemšťany. Jednou
večer totiž Patrika přepadla bolest břicha a na svět přišel malý Ufounek 😂
No ale,
protože byl Patrik v důchodu, jeho žena Tereza stejně tak, a nechtěli tento
dáreček hodit na krk svým dětem, pomačkal Patrik pár tlačítek na kolébce a
poslal Ufounka na domovskou planetu.
Po porodu se
projevila Patrikova skutečná fyzička, a stal se z něj docela pohledný
šedesátník, což ocenila hlavně Tereza - láska kvete prostě v každém věku,
hlavně ta jejich osudová ;-)
Aby mamča
držela krok, zvolila kratší sestřih (na dlouhé lokny si stejně už přišla stará)
a s novou image pomohla dospět i svému synu Martinovi.
A tím končí
první generace!
Je to takové
letem světem, ale nějak jsem na to focení ze začátku pořád zapomínala (anebo se
mi ty fotky někam smazaly, protože jsem si jistá, že jsem fotila Terezu
v práci). Později jsem se snažila o něco víc, tak sem příště dám pokráčko
z druhé generace…
Žádné komentáře:
Okomentovat