„Takže ty se na mě taky zlobíš?“ zaúpěla její dcera. „Laurie, to víš že ne. Sice nebylo správné, že jste to tajili a neřekli věci na rovinu, Sheila by si to zasloužila. Ale jsi má dcera, nemůžu se na tebe přece zlobit za to, že jsi chtěla být šťastná.“ konejšila ji April.
„Ach, mami, proč to tak nevidí i oni?“ ptala se znovu. „Dej jim čas broučku. Opravdu to pro ně byl šok, hlavně pro Andrewa. Je sice dospělý, ale přišel nedávno o mámu. A Chloe je prostě emotivní, ale má tě ráda, a brzy se s tím srovná. Jen to co nejdřív musíš říct i Annabel, ano?“ domlouvala jí April.
Lauren dala na radu svoji matky a druhý den u snídaně se obrátila na svoji kamarádku. „Annie, já… mohla bych ti něco říct?“ začala nejistě. „No, jasně. Děje se něco? Vypadáš docela nervózně.“ odhadla jí Annabel.
Bohužel, než stihla začít, objevil se u stolu Andrew. „Tak co, už se ti tady Lauren pochlubila?“ vyštěkl, jen co dosedl na židli. „S čím jako?“ zajímala se Annabel. Lauren chtěla odpovědět, ale Andy byl rychlejší. „Tady má drahá švagrová čeká dítě s našim tátou.“ řekl bez obalu. „Cože?“ hleděla na něj udiveně Annabel.
Načež jí vylíčil vše, co věděl – od Lauren, od Chloe i to, co si domyslel sám. „Sakra Laurie, to je fakt pravda?“ koukla Annabel nevěřícně na svou kamarádku. „Jo, je.“ potvrdila jí Lauren. „A víte co vy dva, prostě se s tím smiřte. Mrzí mě, co se stalo Sheile, a mrzí mě, že Annie nemůžeš zažít to co my, ale já Reného miluju, a máme právo být šťastní.“ nedala se Lauren tentokrát zviklat a stála si za svým.
To ty dva zaskočilo natolik, že se nezmohli na další protest. A měsíce ubíhaly, jedni se možná zase trochu vyhýbali jiným, ale všichni dělali vše pro to, aby se v bunkru dalo nějak rozumně přežít. A pak se narodila holčička. „Vítej na světě, Hope. Já jsem tvoje maminka, a vždy tu pro tebe budu.“ slibovala Lauren své dceři a v tu chvíli byla nejšťastnější na světě.
Z jejího rozjímání jí vytrhlo zaklepání na dveře. „Můžu?“ nakoukla dovnitř nesměle Chloe, její sestra přikývla. „Je nádherná.“ usmála se Chloe. „Já, víš… přišla jsem se omluvit. Měli jsme tě víc podpořit. Mrzí mě, že…“ pokračovala, než ji Lauren přerušila. „Mě to taky mrzí.“ skočila jí do řeči. Pak už nebylo třeba slov, a sestry se opět usmířily. Snad už definitivně.
I Annabel a Andrew se už dokázali se vším srovnat a vztahy se pomalu vracely k normálu. Sice jim pořád nedělalo dobře vidět Lauren a svého otce, jak vrkají. Ale jejich malá sestřička byla tak roztomilá, že jejich srdce obměkčila docela snadno. Než se nadáli, Hope jim vyrostla před očima. Na první pohled byla celý Toby.
Ale když se trochu učesala, stala se z ní opravdu rozkošná holčička s čertíkem v těle.
A Tobias taky brzy oslavil své narozeniny – s pomocí rodičů a prarodičů sfouknul všechny svíčky na dortu.
Krátce na to potkala bunkr další „ztráta“. Nad touhle mrtvolkou ale nikdo neplakal, všichni si spíš oddechli, když kraví rostlina jednoho dne jednoduše uschla!
Žádné komentáře:
Okomentovat