„Lauren, uklidni se! Opravdu s Andrewem nic nemám!“ snažila se Lauren hájit. „Ne, nic mi neříkej! Nemůžu uvěřit, žes toho dosáhla. Já opravdu věřila, žes Andyho nechala na pokoji. Proboha, jak jste jen mohli?!“ skočila jí Chloe do řeči a odvrátila se od ní.
„Můžete mi vy dvě říct, co se tady zase děje?“ ozval se Andrew, kterého křik vytáhnul z koupelny. „Ty…ty…“ sbírala Chloe slova. „Mohl bys prosím mé sestře říct, že my dva spolu nikdy nic neměli?“ obrátila se na něj zoufalá Lauren.
„Lásko, jistěže neměli! Jak tě to napadlo?“ vykřikl překvapený Andrew. „Jak? Jak? Lauren je těhotná, že ano?“ probodla svou sestru pohledem. „Ano, ale.... to dítě je Reného.“ přiznala se Lauren dřív, než by se situace ještě více vyhrotila.
„COŽE?!?!?!“ vyhrkli oba dva najednou. „Tak na to si asi musím sednout!“ zakomíhala se Chloe, které dávala zabrat nějaká další nemoc, jak bylo zjevné z vyrážky po celém těle. Ta ale ze samého šoku nějak záhadně zmizela. „Tak to vyklop! Jak se to sakra stalo?“ vybídl jí nasupený Andrew.
„Já a tvůj táta si prostě rozumíme, začal mě učit vařit a nějak jsme se sblížili.“ odpověděla mu Lauren. „Takže TO pořád trvá? To nebyl jen úlet?“ snažil se Andrew pochopit situaci. „Ne nebyl. Máme se rádi, je to tak špatné?“ snažila se u něj najít pochopení.
„Kristovanoho, jistěže je to špatné, Laurie!“ bouchnul tentokrát Andrew. „Je to můj táta, a ty si jako moje sestra, vždyť je to úchylné! Nemluvě o tom, že jste zneuctili památku mé mámy, na tu jste sakra vůbec nemysleli?“ chrlil na ni Andrew. „Chloe, řekni něco!“ hledala Lauren zastání u své sestry.
„Promiň ségra, ale v tomhle souhlasím s Andym, tohle nebylo úplně správné.“ kroutila hlavou Chloe. „Copak nemůžu být aspoň trochu šťastná i já?“ ptala se zoufale Lauren a mnula si čelo. „Já musím pryč, tohle je na mě moc.“ rozhodl se Andrew, že vyklidí pole, než řekne nebo udělá něco, čeho by litoval.
„Laurie, jak dlouho jsi těhotná?“ zeptala se jí narovinu Chloe. „Já…já… jsem v druhém trimestru.“ zaváhala Lauren s odpovědí. Toho se její sestra bála, přesto ji tato odpověď šokovala. „Proboha, vždyť vy… to byla Sheila ještě naživu???“ chytla se za ústa. „Ano, ale jejich manželství bylo dávno v troskách.“ argumentovala Lauren.
„Já fakt nevěřím, že jsi tak hloupá ségra!“ kroutila hlavou Chloe. „I kdyby bylo, tak sakra žijeme tu zavření pod jednou střechou. Dala ti snad Sheila svolení, abysis začala něco s jejím mužem? O tom pochybuju, když jste to evidentně prováděli tajně. Jak se vám to vůbec dařilo ututlat?“ kázala jí.
„Říkám, sblížili jsme se při vaření, to tu nikdo moc neleze, aby nedejbože neschytal nějaký úkol. Občas se nám podařilo se nenápadně někde zašít, a pak jsme si třeba jen tak povídali. Opravdu jsme zjistili, že si rozumíme.“ vysvětlovala Lauren.
„Pak, když mezi námi vzniklo něco víc, tak jsme se scházeli hlavně v noci, když všichni spali.“ přiznala Lauren. „Obvykle ve vířivce, ta je přece jen bokem, kdyby náhodou někdo musel na záchod nebo pro pití.“ upřesnila.
Chloe se snažila vše vstřebat. Na jednu stranu byla ráda, že jí Andrew byl věrný, bude se mu muset ještě omluvit. Na druhou stranu jí situace nebyla příjemná o nic méně. Chvíli sbírala odvahu, než vyslovila další otázku, která už ji chvíli pálila na jazyku. „Sheila o vás věděla?“ zeptala se. „Ano.“ sklopila Lauren pohled. „To snad ne… Jak???“ cedila skrz zuby Chloe ve snaze znovu nebouchnout.
O pár měsíců dříve: Stalo se to jednou v ložnici, kterou Brennerovi starší stále společně sdíleli. René a Lauren neodolali a přesvědčeni, že Sheila má plno práce se zahrádkou, rozhodli se tentokrát nečekat na noc. Sheila se však polila vodou z konve a vydala se převléct do jiných šatů. Když vešla, prvně jí nedocházelo, co vidí. „Ale tak děti, to nemáte vlastní ložnici?“ pohoršovala se v domnění, že načapala svého syna s manželkou.
Vzápětí si však začala uvědomovat, že ten hlas…ty vzdechy jsou jí až podezřele povědomé. Ano, Andrew byl otci podobný, ale tohle by bylo až příliš. „Proboha René!“ vykřikla zděšeně a dala o sobě pořádně vědět.
Oba milenci byli rázem na nohou, Lauren vystřelila z ložnice a René na sebe rychle natáhl pyžamo. Sheila stála jako opařená a nevěřícně zírala na dění kolem. Nebyla si jistá, jestli se jí to jen nezdá. „Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“ vydechla nakonec. „Ale zlato, jsem chlap, mám své potřeby. Mezi námi už to nefunguje, a rozdávat si to s vlastní snachou by bylo divné, nemyslíš?“ prohodil René jakoby nic.
„Ty prasáku jeden, vždyť je to jako tvoje neteř, druhá dcera!“ vykřikla Sheila. Tohle bylo moc. Za celý život zkousnula od Reného nejednu urážku, brala ho takového, jaký je. I jejich odcizení po mutaci se snažila přijmout, brala za to vinu na sebe a svým způsobem ho chápala. Ale tentokrát pohár přetekl. Sheila se rozmáchla, a vlepila Renému jednu ránu, pak další a další. Prostě ho solidně profackovala.
Pak se otočila na podpatku a s hlavou vztyčenou odešla z ložnice. Bohužel ji však tahle událost psychicky dorazila.
„Od té doby dělala, že mě nevidí. Vlastně se divím, že si toho nikdo nevšimnul, ale krátce na to… no, však víš.“ dokončila Lauren své vyprávění (o fackování a především přístupu Reného k jejich vztahu samozřejmě neměla tušení). „Lauren, já nevím, co ti na to říct. To malé za to nemůže, bude ho tu každý milovat, i když nečekej, že se dočkáš pochvaly. Annie i Andy totiž umějí taky počítat.“ uzavřela to Chloe.
Pak už se zvedla i ona a zamířila do koupelny. Potřebovala si srovnat myšlenky. Stoupla si tedy před zrcadlo, a snažila se to vydýchat. „To bude dobré, to se mi jen zdá, zítra se probudím, a vše bude jak má být.“ namlouvala si.
Andrew se smiřoval se situací po svém. Nevěděl, na koho se v tu chvíli zlobí víc. Na Chloe, že mu nevěřila, na otce, který zradil jeho matku, nebo na Lauren, která by mu snad teď měla dělat macechu.
Žádné komentáře:
Okomentovat