Na novou obyvatelku se přišel samozřejmě podívat i Joey. V první chvíli byl poněkud nedůvěřivý, přece jen už nebyl nejmladší, a na novinky si nezvykal snadno. Jeho zkoumavý pohled děvčátko poněkud vyděsil.
Ilonka ale dostala instrukce, že se nesmí bát a že stačí, aby pejskovi ukázala, že se chce kamarádit. Opatrně k němu natáhla ruku a nechala ho, aby ji očuchal a seznámil se s novou vůní.
Joey rychle pochopil, že tady mu nebezpečí nehrozí. Po chvíli už vrtěl spokojeně ocáskem a novou členku smečky náležitě přivítal pořádným olíznutím. „Ty jsi ale zlatíčko!“ smála se Ilča a drbala ho na krku.
Za chvíli už seděla ve svém novém pokoji. Poprosila, jestli tu může zůstat chvíli o samotě, a přemýšlela, jaký teď bude její život. Byla to už docela velká holka, takže i když pořád trpěla ztrátou rodičů, dokázala být vděčná, že tu mohla zůstat. Jasně, ségry byly fajn, ale neměly na ni moc času, zatímco Karel a Anja pracovali hodně z domu, a hlavně tu byla Bela a Joey.
Jenže na milou Ilču začala přicházet puberta, takže občas zkoušela, kde jsou hranice, a co si může před svými novými pečovateli všechno dovolit. Ze začátku na ni brali ohledy, takže nad lecčím přimhouřili oko. Jednou tu hranici ale doslova přelítla.
„Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“ okřikl jí Karel, když jí našel uprostřed řádění na zahradě. „Nic, tvořím tady umění!“ odsekla mu Ilonka. „S čokoládovou polevou a moukou?“ ušklíbl se Kája ironicky. „Tak tohle umění tady příště už nechci vidět.“ dodal už vážně. „Nejsi můj táta!“ vzdorovala dál Ilča.
Karel se ale nenechal zaskočit. „To nejsem, ale jsem tvůj starší bratr, a mám za tebe odpovědnost. Takže pokud tu chceš bydlet, budeš muset poslouchat. Koště a mop jsou v kumbále, takže do večeře bude ta dlažba zase čistá.“ vydal pokyny. Ilonka byla tak zaskočená, že bez dalších protestů poslechla a pustila se do úklidu.
U Svobodových tou dobou bylo také veselo. Nejprve proběhlo stěhování do nového domu, který našli v Lázeňské oáze. Tenhle kup je opravdu potěšil. I když je to pouštní město, našli dům ve čtvrti, kde se daří udržet zelená zákoutí a místo tak nevypadá tolik pustě. Navíc to měli oba mnohem blíž do práce, takže mohli trávit více času s dětmi.
Více fotek domu ZDE.
Krátce po nastěhování se pak narodila očekávaná štěňátka – pejsci Pat a Mat. Oba dva byli doslova celý tatínek, jen poněkud menší, ale jinak dvojčátka jak vyšitá.
Největší radost z nich měli samozřejmě děti. Pro Gábinku byly tihle dva malí živí plyšáci naprosto neodolatelní, až bylo s podivem, že je samou láskou neumačkala. Ale nezdálo se, že by tím pejsci trpěli.
Filip byl už velký kluk, jak rád všem připomínal. Měl šanci to ukázat, takže dostal na starost péči o pejsky. Měl jim chystat krmení a hlavně je venčit. „Pate, Mate, šup, jdeme! Ne že mi zase počůráte tenisky vy uličníci.“ organizoval je v předsíni.
Samozřejmě se nezapomínalo ani na jejich maminku, Daisinku. Ta byla pořád hlavním miláčkem rodiny, a podle Gabči nejlepším plyšákem na světě.
O něco menší radost z nových přírůstků měla Andrea. Tři psi v domě nadělali neuvěřitelně nepořádku, a to většinou způsobně vypouštěli své odpady aspoň před domem. I když takové hovínko před dveřmi rychlému rannímu startu do práce taky zrovna nepomáhalo. Ale hlavně z těch mazlíků bylo tolik chlupů, že je chuděra Andy nestíhala uklízet.
Na nový dům se samozřejmě přijeli podívat i babi s dědou – Andreini rodiče Tomáš a Sofia. Chtěli si především užít co nejvíc svoje vnoučata. „Ahoj mami, tati. Všechno v pořádku?“ vítala je Andrea. „To víš, zlato, už to není, co bývalo. “ řekl sklesle Tomáš a objal svoji dceru.
Když se posadili, zjistila důvod té melancholie. Tedy spíš jí ho objasnila její máma. „Víš, zlatíčko, nechtěli jsme ti to říkat do telefonu. Ale stala se nešťastná věc. Jakoby nestačilo, že odešla Eliška, ale před pár dny zemřel i strýc Michal.“ přiznala jí její máma. Oba mladší sourozenci jejího táty tak již nežili. „Mami, ale to je hrůza!“ zaskuhrala Andy. „Holčičko, to je život. Často se říká, že dvojčata jsou na sebe napojená, jinak si to neumím vysvětlit.“ prohodila její máma.
Tomáše odchod sourozenců opravdu sebral – cítil, že i jeho život se chýlí ke konci. I Andrea si uvědomovala, že její rodiče dospěli do věku, kdy o ně může přijít každou chvíli. Snažila si to ale nepřipouštět a doufala, že tu přece jen ještě nějaký čas zůstanou. V tom duchu se snažila i tátu povzbudit. „Tati, vím, že se bojíš, ale přece jen, ty jsi byl celý život v mnohem lepší kondici, než teta se strejdou. Ty máš tuhý kořínek, něco vydržíš, ne?“ mrkla na něj.
Nebylo to lehké období, a především citlivé Anji dávalo zabrat. Od návratu z dovolené byli v jednom kole a jak na houpačce – přípravy na svatbu, smrt Kájovi mámy, odložená svatba, stěhování Ilonky. Všechny ty stresy jí dávaly zabrat a tělo začalo hlásit, že má dost. Poslední dobou jí bylo opravdu zle.
Dala si osvěžující sprchu, aby byla schopna fungovat, a šla se obléknout, aby mohla doprovodit holky na autobus. Když na sebe nasoukala šaty, zjistila, že jí nejde dopnout vestička. „Že by se srazila?“ přemýšlela nad příčinou. „Nebo?... Ne to ne…“ přemýšlela dál a ještě chvíli se zkoumala v zrcadle.
Cestou domů se ale pro jistotu stavila v lékárně. Zbytek dne pak hledala vhodnou příležitost, aby si promluvila s Karlem. Našla jí až těsně před spaním. Zatímco si Karel čistil zuby, přecházela nervózně po ložnici sem a tam a čekala na něj. „Děje se něco?“ zeptal se jí Kája, když vyšel ven. „Miláčku, já… nevím, jak se to stalo, ale tak nějak… no…“ lezlo to z ní jak z chlupaté deky. „Anjo, nechoď zase kolem horké kaše.“ poprosil jí Kája.
„Když, já vím, že možná ještě není vhodná doba, ale ono se to prostě stalo… Možná už na dovolené… Vůbec nechápu, že jsem si toho nevšimla dřív…Myslela jsem, že z toho stresu…“ zamotávala se do toho dál. „Anjo!“ napomenul jí Karel. „Promiň, jen chci říct, že čekáme miminko.“ vymáčkla ze sebe konečně. „Fakt? Jako vážně? Neděláš si legraci?“ chrlil překvapený Karel. „Jako fakt!“ potvrdila mu Anja. „Joooo, jsem boréc!“ jásal Karel.
„A ty jsi úžasná, lásko!“ popadl ji do náruče, zatočil se s ní kolem dokola a dal jí pořádnou pusu.
Žádné komentáře:
Okomentovat