Babička Sofia a strejda Karel mu dokonce zazpívali, jen Ilonka se moc netvářila, že její synovec už bude velký kluk.
A tak se stalo, že obě děti o něco vyrostly. Gábinka stejně jako Filip zdědila tatínkovi havraní vlasy a hnědé oči.
Všichni se výborně bavili. Děti si hrály v kuličkách a na prolízkách, na počest oslavenců proběhlo loutkové divadlo a nechyběly ani společenské hry. Jen jeden host neměl prostě svůj den. „Ili, nechceš si jít zahrát s námi?“ snažil se Radek povzbudit zasmušilou dívenku. „Ne, díky.“ zahuhňala Ilonka.
Krátce po oslavě nastal konečně den D, kdy se jedna rodinka rozhodla vynahradit si čas, který nemohli trávit společně a plnohodnotně. Karel dovezl Joeyho k Andreji a Radkovi, a společně s Anjou a Belou pak vyrazili na letiště. Po pár hodinách už přistávali na letišti v Selvadoradě, kde si pronajali letní dům.
V rychlosti se zabydleli a převlékli, a aby nemuseli hned první večer vařit, vydali se na trh zkusit nějaké místní speciality. „Zlato, jseš si jistý, že je to vegetariánské jídlo?“ ptala se Anja pochybovačně Karla. „Moc jsem jí nerozuměl, takže úplně ne, ale vypadá to celkem dobře.“ prohlížel si Karel svoji porci.
Zasedli ke stolu u stánku a pustili se do jídla. „Proboha, to snad né!!!“ zařval Karel s plnou pusou. „Copak? Že by přece jen maso?“ zajímala se Anja. „To ne, ale je to příšerně ostré!“ zazoufal si Kája a zhnuseně se odvrátil od dalšího sousta.
Druhý den ráno vstal Karel jako první. Po včerejším zážitku se rozhodl, že nebude riskovat další experimenty se zdejší kuchyní. Chtěl Anju překvapit a připravit holkám klasickou domácí snídani. „Co to tady proboha nacvičuješ.“ smála se Anja, která došla do kuchyně zrovna ve chvíli, kdy se snažil jídlo dochutit.
„To by snad měla být snídaně.“ řekl značně nejistě, jelikož vaření rozhodně nebylo jeho silnou stránkou. Sama Anja usilovně přemýšlela, kdy naposledy ho viděla v kuchyni. „Ale tak nevypadá to nejhůř.“ snažila se ho povzbudit. „Ale rozhodně to nevypadá tak, jak bych si představoval.“ povzdechl si Karel a nešťastně pozoroval své dílo.
„Ukaž to sem, já s tím něco udělám.“ poručila mu Anja a vyhnala ho z kuchyně. O chvíli později zasedla s Belou k snídani, zatímco Karel si šel dát sprchu – u vaření se nečekaně zapotil. „Mami, ten toust je dnes nějaký divný.“ stěžovala si Isabela. „No, tatínek ho trochu připekl, ale oškrábala jsem to nejhorší. Ale zlato, udělej mu radost a zkus mu aspoň poděkovat, snažil se nás překvapit.“ nabádala ji Anja a statečně si vložila do úst další sousto.
Následující dny se seznamovali s okolím, místními obyvateli i dalšími turisty. Hlavně si ale užívali pohody a faktu, že zažívali nejklidnější období za poslední roky. Dva měsíce prázdnin! Isabela si našla kamaráda Miguela, se kterým byli jedna ruka a pořád někde lítali. „Poběž! Kdo bude na mole poslední, je máčka!“ hecovala ho k závodu.
Karel s Anjou měli radost, že se s nimi nenudí a na prázdninách se jí líbí. A prázdný dům měl své výhody. Mohli mít jeden druhého jen pro sebe, a že toho náležitě využívali.
Nedaleko jejich vily byl místní bar. Isabela už byla přece jen dost velká, takže se nemuseli bát nechat jí samotnou, a občas si vyrazit a užít nočního života. Jednoho večera se s nimi dala do řeči místní žena. „Vás tu ve vsi vídám už nějakou dobu. Jak se vám tady libí.“ zeptala se jich, když si přisedla. „Je to tady okouzlující, že Kájo?“ odpověděla Anja a vyzvala svého přítele k souhlasu. „Opravdu úchvatné místo, úplně by lákalo k nějakému dobrodružství.“ sdělil jí svůj názor Karel.
Francesca, jak se žena představila, je vybídla, aby se společně posadili ke stolu. „Tak za dobrodružstvím se zde jezdí především. Jestli chcete, můžu vám dát nějaké tipy.“ navrhla jim. Oba nadšeně souhlasili a do noci poslouchali, co se dá v okolní džungli zažít. Stále tam bylo co objevovat, neboť některé cesty byly od nepaměti neprojité.
„Páni, to zní neuvěřitelně skvěle. Hned bych se tam vydal.“ rozplýval se Karel nad vidinou toho, jak se z něj stane průzkumník džungle. „Zažil jsi v životě snad málo dobrodružství?“ popíchla ho Anja. „Ale tohle je úplně něco jiného, lásko! Dokážeš si představit, co bychom mohli zažít a objevit.“ básnil dál Karel. „Mně stačí ke štěstí, že jsem objevila tohle.“ pozvedla Anja šálek jakéhosi bylinkového nápoje, který dosud neznala.
„A navíc, pro Belu by neprozkoumaná džungle asi nebyla vhodné místo, nemyslíš?“ připomněla mu, že nepřijeli sami. „Vaše dcera, že? Takový blonďatý andílek.“ vložila se do toho Francesca. „Nevídám jí tu náhodou s Miquelem Vegou?“ zeptala se. „To je možné, dost se tady s ním skamarádila.“ potvrdil jí Karel. „Tak to bych měla nápad! Hej, Raquel, pojď sem prosím!“ obrátila se na tmavovlasou ženu u vedlejšího stolu.
„Tohle je Raquel Vega, matka malého Miguela.“ představila ženu Fancesca. Vzápětí jim vylíčila svůj nápad, že by Isabela, pokud bude souhlasit, mohla zůstat u Vegových, a Anja s Karlem by si tak mohli užít své dobrodružství v džungli. Zatímco Karel s Francescou šli na bar řešit, co na výlet budou potřebovat, Anja s Raquel domlouvali podrobnosti hlídání. „Opravdu vám nebude Bela na obtíž?“ starala se Anja.
„Vůbec ne, vždyť je to takové zlatíčko. A Miquel bude nadšený, když u něj bude moct přespat jeho kamarádka.“ uklidňovala ji Raquel. „No páni, tak tedy dobře, ale náklady na jídlo a další věci vám určitě zaplatíme.“ souhlasila Anja. „S tím si nedělejte starosti, ty děti toho zase tolik nesní.“ smála se Raqeul. „Páni, tak já půjdu dobývat džungli.“ povzdechla si Anja zasněně.
Isabela neměla nic proti tomu, aby rodiče výlet podnikli. Naopak, i pro ni bylo dobrodružství obejít se v cizí zemí chvíli bez nich. V dalších dnech tedy Anja s Karlem pořídili nezbytnou výbavu, kterou jim Francesca doporučila. A jednoho rána už se objevili na kraji džungle. „Tady se píše ‚Vstup na vlastní NEBEZPEČÍ!‘, to nezní dobře.“ zpozorněla Anja při pohledu na informační ceduli. „S nebezpečím si umíme přece poradit.“ připomněl jí Karel a zkoumal, jak se nejlépe do džungle dostat.
Žádné komentáře:
Okomentovat