Anja s Karlem byli celý den jak na trní. Anja čekala na zprávy z porodnice a zatím vše nasvědčovalo tomu, že miminko na svět nespěchá. Karel se vymluvil na to stejné, ve skutečnosti byl ale nervózní z nadcházející noci. Anji o lektvaru nic neříkal, pro případ, že by nefungoval a jeho plán nevyšel. Napsal jí dopis, kde vše vysvětlil, a hned jak usnula, zamířil do Zapomenuté Lhoty. Tentokrát se dveře samy neotevřely, nebyl očekáván, a tak musel zaklepat.
Když ho zámek konečně vpustil dovnitř, Vlad už vyčkával v hale. Nebylo překvapující, že ho vítal ve své upíří formě. „Ale ale, panáček se rozhodl vrátit domů? Už tě tvá ubohá lidská rodinka omrzela?“ cedil na něj povýšeně skrz zuby.
„Měl si je vzít s sebou, ušetřil bys mi práci. Ty mladé dámy mají potenciál být dobrými upírkami. Pokud ovšem přežijí přeměnu.“ přisadil si. To Karla vyprovokovalo a urychleně se taky proměnil. „Ty odpornej hade, na moji rodinu nešáhneš, varuju tě.“ pohrozil mu Karel.
„Chlapečku, ty si myslíš, že když ti to náhodou jednou vyšlo, tak máš převahu? Tak to se šeredně pleteš!“ ujistil ho Vlad. „Ty už jsi mi k ničemu, hned to s tebou skoncuji, a pak už si jen počkám, až tě ta tvoje krasotinka přijde znovu hledat.“ vyhrožoval mu dál.
„Opakuju ti, že moji rodinu necháš na pokoji!“ nenechal se Karel zastrašit. „Bohužel pro tebe, ty o tom nerozhoduješ.“ uchechtl se hrabě. „A než tě napadne nějaká hloupost, tentokrát vyzývám na souboj já tebe.“ zavrčel. „Doufám, že jsi připraven zemřít! Já totiž nejsem takový měkkota jako ty, abych nechal soupeře odejít.“ neodolal pak dalším sebejistým posměškům.
A tak stanuli opět tváří v tvář, tentokrát v hlavním salónu. Boj to měl být vyrovnaný, oba měli silnou motivaci – Vlad se chtěl pomstít a Karel chránit své nejbližší.
Bohužel pro Karla, tentokrát byl Vlad připraven lépe. Těch několik měsíců, kdy čekal, než najde svého nového Johana, se snažil dostat znovu do formy. Spolu s jeho staletými zkušenostmi pak Karel neměl nejmenší šanci, padl tak poražen k zemi.
Karel měl síly tak tak posbírat se na nohy, ale nepřipadalo v úvahu, aby Vlada vyzval na odvetu. Ten naopak hýřil energií a užíval si své vítězství. „Mohl jsi být nesmrtelný, ale ty jsi mě zradil. Živý odsud neodejdeš.“ oznámil mu suše Vlad. „Tím bych si nebyla tak jistá!“ ozvalo se tentokrát za zády Vladovi.
Ten byl chvíli zaskočen, ale pak se rozchechtal. „Výborně, celý páreček v jeden večer. Nečekal jsem to tak jednoduché.“ liboval si nad vývojem. „Hned jak vyřídím tohohle panáčka, tak si smlsnu na tobě.“ začal Anji vyhrožovat. „Myslím, že si smlsneš na něčem jiném.“ odpověděla mu sebejistě Anja a vytáhla zpoza zad připravený lektvar. „Co to sakra…“ vyvalil oči Vlad.
Víc už dodat nestihnul. Anja využila moment překvapení, a obsah skleničky mu chrstla přímo do obličeje. Ani se všemi svými superupířími schopnostmi Vlad nedokázal zmizet ani uhnout a inkasoval tak plnou dávku.
„Co si to dovoluješ, ty malá, oprsklá, lidská nulo.“ začal sršet Vlad, jen co se trochu oklepal. „Chtěl jsem z tebe udělat svoji ženu, silnou upírku, paní tohoto domu. Ale teď jsi zpečetila svůj osud. Dnes zemřeš společně se svým miláčkem.“ cenil na ni zuby a chystal se zakousnout.
Anja v tu chvíli strnula hrůzou. Byla v takové ráži, že ani nepomyslela, co se stane, když to nevyjde. Najednou pomyslela na Belu, která zůstane sama. Jak jí to jen mohla udělat, kdo jí teď bude chránit.
V příštím okamžiku se však Vlad zarazil a hrozivě zaskučel. Odlepil se od země a zuřivě se začal otáčet kolem své osy. „Kájo, prosím, řekni, že to zabere.“ ujišťovala se stále vyděšená Anja. „Myslím, že by mohlo. Rozhodně v to doufám.“ odpověděl jí a sám zatajil dech (kdyby nějaký měl).
Nějaký efekt to mělo určitě. Vlad dopadl zpět na zem ve své lidské podobě. Okamžitě se sesunul na kolena a panikařil. „Proboha… co to… to ne… to nemůže být… já mám tep…citím, jak mnou proudí krev…“ skučel a zoufale se držel za zápěstí. Karel s Anjou mu v tu chvíli nevěnovali pozornost, zaujal je šramot na opačné straně místnosti.
To už se Vlad skácel k zemi nadobro a proti nim se ze stínu vynořil Smrťák. Vlad byl upírem příliš dlouho, než aby mohl přeměnu v člověka přežít – nic lidského v něm totiž nezbylo. „Přátelé, děkuji, na tohohle pána si brousím kosu už hodně dlouho.“ zasyčel Smrťák k těm dvěma.
Pak se jim už jen uklonil, rozmáchl se a Vladovo tělo zmizelo. „Proboha, co jsem to udělala, já jsem zabila člověka. Vždyť já jsem teď vrah!“ vyděsila se Anja a stále zírala do míst, kde před chvíli ještě Vlad ležel.
„Proboha Anjo, nejsi žádný vrah!“ přiskočil k ní Karel a objal jí. „Jednak na upíry lidské zákony úplně neplatí, a pak ty jsi ho jen proměnila, on umřel sám. A hlavně jsi to dělala, abys chránila svoji rodinu, Belu a taky Andreu, to ti nikdo vyčítat nebude.“ chlácholil jí.
Když se trochu uklidnila, pustil jí z objetí. „Anjo, můžeš mi laskavě vysvětlit, kde ses tady u všech všudy vůbec vzala!“ došlo mu najednou, že měla být v bezpečí doma. „Vzbudila jsem se a našla jsem tvůj dopis. Nemohla jsem tě v tom nechat samotného. Když jsem hledala číslo na toho taxikáře, objevila jsem i tvoje poznámky, tak jsem rychle udělala ještě jeden lektvar a spěchala sem!“ vysvětlovala.
„Zlato, máš ty vůbec rozum? Víš, jak nebezpečné to bylo? Co všechno se mohlo stát? Vždyť jsi mohla přijít o život!“ chrlil na ní výčitky, měl o ni opravdový strach. „Jo, to mi došlo, když na mě Vlad vycenil ty svoje tesáky.“ potvrdila mu Anja. „No, ale kdybych se tu neobjevila, tak bys byl teď mrtvý ty, nebo ne?“ zeptala se posmutněle. „Jo, to nejspíš byl.“ přiznal Karel o poznání klidněji.
„Děkuju.“ dodal a znovu jí objal. „Není zač.“ špitla Anja. „Tak, a co bylo v plánu dál?“ zeptala se ho o chvíli později. „No, doufal jsem, že Vlada porazím, a pak zkusím ten lektvar vypít sám. Nechtěl jsem ho pít doma, kdyby náhodou nefungoval.“ seznámil jí se svým původním záměrem a vytáhl svoji várku lektvaru.
„A teď? Pořád to chceš vypít?“ zajímala se Anja. „Pořád! Anjo, kdyby to nevyšlo, nezlob se na mě, prosím. Ale takhle žít nechci, vždyť to ani není život. Teď jsme možná šťastní, ale jak dlouho by to fungovalo – nemůžeš se mnou žít po nocích a já s tebou nemůžu být ve dne. Potkáme se na pár hodin, někdy ani to ne, spíš se míjíme.“ snažil se jí vysvětlit, proč to riziko musí podstoupit. „No, tak na zdraví.“ vybídla ho Anja a kývla směrem ke skleničce. Karel si ji přiložil k ústům.
Když dopil, stejně jako Vlad se odlepil od země a chvíli se motal v zesilující záři světla. Když vše skončilo, přistál před Anjou Karel v lidské podobě. Ve tvářích však měl mnohem více barvy, než kdykoli v posledních letech, a na rozdíl od hraběte zůstal stát pevně na nohou. „Tak co, fungovalo to?“ zajímala se Anja, která si zatím oddechla, že to aspoň přežil. „To se hned přesvědčíme.“ mrknul na ni Karel.
Přistoupil k tomu stejnému zrcadlu, u kterého zjistil, že se stal upírem. Než se k němu přiblížil úplně, napětím zavřel oči. Chvíli zatajil dech – ano, teď už ho cítil, stejně jako krev rozlévající se mu po těle. Ale potřeboval to vidět. Znovu tedy oči otevřel a podíval se do zrcadla. „Zdar kámo, sekne ti to.“ Pozdravil svůj odraz, který tak dlouho postrádal.
Anja s radostí sledovala, jak se prohlíží. Strach z nich konečně opadl a hned se cítili tak nějak uvolněně a šťastně. „Hm, proč jsi mi neřekla, že to strniště je tak strašný!“ obrátil se na ní po chvíli. „Náhodou, já bych řekla, že díky němu vypadáš takový… mužnější.“ odpověděla mu zamyšleně. Karel k ní přiskočil a pevně ji chytil. „Ty jsi stejně ta nejlepší ženská na světě!“ řekl a pořádně jí políbil.
Pak už se mohli konečně a definitivně vydat domů. Cestou Anji zapípala SMS - „Je to holka – Gabriela! Byla to fuska, ale obe jsou v poradku! R.“
Žádné komentáře:
Okomentovat