Příběh - 21. KAPITOLA - Nové začátky

Krátce po svatbě odcestovali Andrea a Radek na zasloužené líbánky. Při jejich pracovním nasazení jim trocha odpočinku přišla jistě vhod. Vydali se do oblíbených Žulových kaskád - tuto lokalitu milovala jejich rodina po generace. Aby měli dostatek soukromí, pronajali si tentokrát malou chatu.

Radek, který s rodiči jako malý jezdil spíše k moři, tento druh rekreace v přírodě doposud moc neznal. Andrea si z něj tedy hned po příjezdu utahovala: „Jen aby tě tu nesežral nějaký krvežíznivý medvěd!“

Její manžel ji naštěstí bral s rezervou a oprávněně. Jediný medvěd, který se tu po lesích pohyboval, byl místní maskot a průvodce v jedné osobě, a ten měl spíš žízeň po pivu. „Lásko, jestli nás tady něco sežere, budou to jedině komáři.“ měl Radek svůj jasný názor na věc.

Když se přestali špičkovat, došlo i na nějakou tu romantiku, přitulili se jeden k druhému a vychutnávali si, že vlastně nic nemusí, nikdo a nic je nehoní, a že prožívají to nejkrásnější období života - jsou tu jeden pro druhého.

Během celého týdne vyzkoušeli řadu doporučených odpočinkových aktivit. Další vlnu vzájemného popichování a zdravého soupeření zažili při hře v hodu podkovou. Naštěstí byl jejich výkon vyrovnaný, takže žádná novomanželská krize nehrozila.

Rozhodli se také, že musí vyzkoušet rybaření. Oba v tom byli sice naprostí začátečníci, ale po absolvování základního kurzu strávili skoro celý den u jezera. A místní vody jsou tu opravdu bohaté, takže k večeru odcházeli se slušným úlovkem.

Radek ovšem měl k vlastnoručně chyceným rybám trochu nedůvěru, takže dal přednost raději opečenému spekáčku. Andrea jen zakroutila hlavou a napíchla si na klacek čerstvého pstruha.

Vůně pečené ryby ale byla naprosto neodolatelná, takže Radek své volby brzy zalitoval, a jen závistivě slintal nad večeří své manželky. Ta se nad ním slitovala a dala mu ochutnat „Jak jsem mohl dát přednost kousku uzeniny před něčím tak výborným?“ litoval pak Radek. Hned při první příležitosti (druhý den) si museli ryby opéct znovu.

Samozřejmě ale byli především na líbánkách, takže občas (anebo spíš často) zalezli do chaty a věnovali se manželským povinnostem.

Mezitím se Anja zabydlovala v domku po mladých novomanželích - nejprve ale zahodila svoje dva culíky a zvolila trochu dospělejší image.

Garsonka byla zařízená, takže její pozornost upoutala dosud řádně nevyužitá zahrada. Pro Anju to byl hotový ráj, proti těm pár květináčům, co měla na dvoře u své sestry Elsy a Josefa, se tady mohla konečně vyřádit. A tak sázela, zalévala, pěstovala.

Z první úrody se hned pustila do přípravy svých osvědčených mastiček, sirupů a přípravků na vše možné i nemožné. Rodina a přátelé si už na její vychytávky zvykly, a poptávka narůstala.

Poté, co se Radek s Andreou vrátili z líbánek, pozvali na návštěvu Andreiiny rodiče. Když Andrea otvírala dveře, málem to s ní seklo. „Sakra, tak mám tady po svatbě já nebo vy???“ komentovala to, co na ni čekalo za dveřmi.

Jakmile od sebe rodiče odlepila, provedla je nejprve po domě a pak se společně usadili u kávy v obývacím pokoji. Radek byl v práci, a tak se Sofia nerozpakovala a hned se začala na dceři vyzvídat. „Tak co zlatíčko? Jak bylo na líbánkách?“  Andrea jí vylíčila, jaký nádherný týden prožili. To však její matce nestačilo. „A nechtěla bys nám ještě něco říct?“

„Ne, mami, bohužel uteklo to tak strašně rychle, že víc jsme toho nestihli.“ nechápala Andrea, co by ještě chtěla Sofia slyšet. Nebo spíš nechápání předstírala a snažila se diskuzi zahrát do autu. Bohužel díky Tomášovi se jí to moc nepovedlo. „To víš, holčičko, maminka už se těší na vnoučátka a nechce se zeptat na rovinu.“ zahlaholil. „Tak nějak jsem doufala, že s tím začneš sama“ vysvětlila jeho žena.

 Andrea protočila oči v sloup. „Proboha, mami, vždyť přece nemusíme mít děti hned po svatbě. Mě teď povýšili, Radek se chystá ucházet o místo v další vesmírné expedici, takže aktuálně na miminko není vhodná doba. A myslím, že na to máme ještě dost času. “ zhodnotila situaci.

„Beruško, mládnout ale s Radkem nebudete, aby už nebylo pozdě, až se rozhoupete.“ nedala si pokoj rozjetá Sofia. „Ale tak dámy, hlavně se mi nepohádejte.“ snažil se Tomáš odvrátit hrozící pohromu, kterou sám málem spustil.

Tímto bylo téma další generace uzavřeno. O pár týdnů později Sofia s dojetím chystala narozeninovou oslavu pro svého syna Milana. Od rána vařila, pekla, smažila, ani se nepřevlékla, aby všechno stihla nachystat.

Byla to výborná hostitelka, takže samozřejmě bylo vše řádně připraveno. Milan si vysloužil krásný dvoupatrový dort a za povzbuzování své starší sestry sfoukl svíčky na jeho vrcholu. Od té chvíle byl oficiálně dospělým.

Oslava se tentokrát konala jen v úzkém rodinném kruhu, a tak všichni společně zasedli k výbornému nedělnímu obědu. Když dojídali, Milan se zeptal své sestry: „Tak co, Andy, kdy konečně budu strejda?“ Andrea myslela, že se jí to snad jen zdá.

„Vy jste se na mě snad domluvili!“ rozčílila se. „Co je? Snad jsem tolik neřekl?“ rozhlížel se nechápavě Milan po osazenstvu u stolu. „Andrejko, nevyšiluj, nikdo se na nic nedomlouval, ale prostě musíš počítat s tím, že když jste svoji, budou se na to lidi ptát.“ snažil se ji uklidnit Tomáš. Jistě, Andreu to v hloubi duše nepřekvapovalo. Jen doufala, že alespoň od nejbližší rodiny se dočká pochopení, protože ten nátlak nikomu neprospěje.

Naštěstí se řeč krátce na to stočila jinam, a všichni si mohli jako dezert vychutnat narozeninový dort. Když odpoledne došli domů, Radek zrovna uklízel výslužku do lednice, zahlédl oknem, že se k nim blíží návštěva. „Lásko, jde sem Anja, a vypadá dost zdrchaně!“ hlásil Andreji, která se nahoře převlékala.

 POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ...