Příběh - 29. KAPITOLA - Zasloužený relax

Radek s Andreou si rodičovství opravdu užívali. Ale díky práci, malému Filípkovi (s nezanedbatelným přispěním fenečky Daisy) neměli zrovna moc času pro sebe. Večer padli vysílením někdy i dřív, než stihl zabrat Filip. Naštěstí Andreina máma byla zkušená žena, a tak mladým navrhla, že malého pohlídá na celý víkend. „Určitě vám tam nebudou Filda vadit?“ ujišťovala se Andy. „Vůbec ne, zlatíčko, tatínek už se těší, jak budou stavět stan v obýváku.“ usmála se na ni Sofia.

Na páteční večer si s Radkem naplánovali romantickou večeři. Aby tomu dodali trochu nevšednosti, domluvili se, že se sejdou až na místě. Radek jel tedy rovnou z práce a Andrea se zatím zkusila dát trochu do pucu. Měla pocit, že její praktický culík nebude to pravé. „Promiňte krásná paní, nepotkala jste tu někde moji manželku.“ přivítal ji Radek před restaurací, když Andrea vystoupila z taxíku.

„I ty jeden, abych ti neodjela zase zpátky domů.“ pozlobila ho Andrea na oplátku hraným káravým tónem. „Tak to by byla nenapravitelná škoda, protože ti to náramně sluší, lásko!“ dodal obdivně Radek a políbil svoji manželku na tvář.

Pak už se společně ruku v ruce vydali dovnitř a nechali se usadit ke stolu. V krbu hořel oheň, v místnosti hrála příjemná hudba a celkově tam panovala poklidná atmosféra, tomuhle páru v poslední době tak vzácná. Číšník přinesl menu a po nějaké době se vrátil. „Máte vybráno nebo si přejete více času.“ zeptal se se zdvořilou úklonou. „Upřímně, máte tu tak lákavou nabídku, že nevím, co si vybrat.“ zakoukala se Andrea znovu do svého lístku. „Můžete nám něco doporučit.“ přidal se k ní Radek.

Andrea se nakonec rozhodla pro lososa v bylinkové krustě a Radek pro jehněčí žebra. K tomu si objednali samozřejmě i lahodné víno. Při čekání na jídlo začali rozebírat události posledních měsíců. Konečně získali čas a klid si pořádně popovídat, jak se měli. „A co ta vaše mise, byla tedy úspěšná?“ zeptala se Andrea. „Jinou životní formu jsme neobjevili, takže žádný zázrak se nekonal. Ale nasbírali jsme nějaké vzorky, tak uvidíme, co z toho vy vědátoři vyhodnotíte. Teprve pak se uvidí, jestli to byl úspěch nebo fiasko.“ pokrčil Radek rameny.

To už jim na stole přistálo lákavě vypadající a ještě lépe vonící jídlo. Než se do něj pustili, Radek pozvedl skleničku. „Na moji nejúžasnější ženu, která tak skvěle vychovává našeho syna a nejen to!“ pronesl malý přípitek.

„Takže žádní zelení mužíčkové?“ vrátila se k původnímu tématu Andrea. „Ne, vůbec, k žádné planetě jsme se vlastně pořádně nepřiblížili.“ potřásl Radek hlavou. „To zní, jako byste ani neviděli nic zajímavého, co?“ zeptala se zklamaně. „Bohužel, jen kusy kamení poletující vesmírem.“ potvrdí jí Radek. „Ale co jsem se vrátil, se mi o mimozemšťanech zdá - zelených, modrých i fialových.“ přiznal se vzápětí trochu ostýchavě, ale pobaveně.

Aby nepřišlo Andy zbytečné, že byla tak dlouho sama, nakonec jí vylíčil přece jen pár zajímavých zážitků z vesmíru a víru, že dovezený materiál určitě přinese nějaký vědecký průlom. To Andreu nadchlo a už se pomalu nemohla dočkat, až bude v práci a něco o vzorcích zjistí. Pak už ale chtěl Radek slyšet vše o malém, jak se učil poznávat svět, a že z toho vznikla nejedna vtipná situace. A tak si tu ti dva povídali až do zavíračky.

Druhý den se jim vůbec nechtělo z postele. A příjemnou změnou bylo, že ani nemusejí. Kromě několika kol manželských něžností se prostě jen tulili a užívali si jeden druhého. „Slyšíš to ticho?“ zeptal se Radek. „A kolik je v té posteli najednou místa.“ zavrtěla se spokojeně Andy. „Máš pravdu, je skoro poledne a nikdo mi ještě neoslintal nohu.“ přitakal ji Radek, a těžko říct, jestli tím myslel Daisy nebo Fildu.

Když se konečně rozhodli vstát, zjistili, že je venku docela krásný den. Vydali se tedy na malý výlet k zálivu. Prošli se po útesech, kde se před pár lety zasnoubili, a nakonec je nohy zanesly až do přístavu. Radek odtáhl Andreu k majáku, kde v sobotu nikdo nehlídá, a společně se vloupali dovnitř. „Neboj, sem jsme lezli už jako kluci, a ten výhled stojí za to.“ uklidňoval Radek Andreu a táhl ji po schodech nahoru. Poté, co vyšli ven na ochoz, Andy na strach zapomněla a zavládla dokonalá romantika.

Na sobotní večer si pak domluvili sraz se starou partou - Anja nechala Belu s babičkou Clarou a Joeym, utrhly se i Andreiny sestřenice a nakonec se k nim přidal i její brácha Milan, že teda Radka s tím babincem samotného nenechá. Chyběl jen Karel, který už pár let lítal bůhví kde po světě. Na rozjezd se vydali zahrát si bowling. „Jo, Andys do toho!“ povzbuzovala svoji sestřenku Alena.

Andy tedy vzala kouli, rozeběhla se a hodila. Styl měla u toho vytříbený, spokojený byl zejména Radek. „Miláčku, ta sukýnka na bowling by vynikající nápad.“ pochvaloval si.

Bohužel, výsledek toho efektního hodu nebyl nic moc, koule si prorazila cestu přímo prostředkem, ale většina kuželek zůstala stát. O pár kol později se ale Andree podařilo shodit všech deset. „Ha, já jsem říkala, že ještě dokážu hodit strike!“ byla na sebe náležitě pyšná. „Jo, jenže jsi ho dala ve vedlejší dráze, takže se počítá Milanovi.“ chichotal se Radek, a Alena, která s nimi byla v týmu, jen nevěřícně kroutila hlavou.

Nicméně karma je mocná, a když se Radek rozeběhl k dalšímu hodu, solidně mu podjela noha, a on přistál na zadku. To už se kácela smíchy nejen jejich partička, ale celé osazenstvo podniku.

„Aspoň vidíte, proč chceme, abyste se přezouvali, že?“ rýpla si do něj obsluha. Když Andrea popadla dech a utřela si slzy smíchu, přitočila se k Radkovi. „Miláčku, tady je vidět, že my dva máme prostě hodně velké štěstí v lásce.“ řekla mu a pohladila ho něžně po tváři.

Není potřeba dodávat, že dostali na prdel i metaforicky, natož Alena prohlásila, že s nima teda už znovu nehraje a že se jde raději tancovat. A tak vyrazili do svého oblíbeného klubu. Nějakou dobu už tam nebyli, ale museli uznat, že se nic nezměnilo. Hned je to tedy vtáhlo o pár let zpět, a pařili jako na střední.

Užívali si hudbu a tanec plnými doušky, že si ani nevšimli, že je z balkonu u baru někdo pozoruje. Stál tam mladý muž a sledoval tančící partičku. Nepamatoval si, že by je někdy viděl, však tu přece nikdy nebyl. Přesto ho něčím nezvykle zaujali.

Chvíli na to Radek zahlásil: „Nevím, jak vy, ale já mám žízeň, že bych seschnul. Jdu na bar.“ ukázal směrem nahoru. „Jdi napřed, jen si odskočím a dojdu za tebou.“ snažila se Andy překřičet hudbu. Za chvíli už se hrnula za svým manželem, když v tom upoutal její pozornost muž na druhém konci baru.

„Panebože, jsi to ty?“ zeptala se váhavě. „Promiňte, známe se?“ zeptal se nechápavě muž. „Copak mě nepoznáváš, Kájo?“ podivila se Andrea. „To, asi bude nějaký omyl.“ nechápal mladík. „Máš sice tmavé vlasy, ale ty oči, ten hlas - přece poznám svého bratrance, ne?“ vysvětlovala Andrea, která nechápala, na co si Karel hraje.

„Promiňte, slečno, ale opravdu si nevybavuji, že bychom se kdy potkali. Navíc, ani nejsem žádný Karel, jmenuji se Johan a tady ve městě jsem poprvé.“ oponoval jí černovlasý muž, „Těšilo mne, ale budu muset jít.“ rozloučil se s ní. Andreu to zarazilo, nedovedla si představit, že by se spletla, ale nechtěla se dál ztrapňovat, a tak jen mlčky kývla na rozloučenou.

Vzápětí se otočila k Radkovi. „Viděl jsi toho chlápka? Ještě před chvílí bych dala ruku do ohně, že to byl Kája?“ hledala u něj podporu. „Kdože?“ zeptal se nechápavě Radek a rozhlížel se. „Jako tamten?“ kývl Radek směrem k odcházející postavě.

„Jo, tamten!“ přitakala Andrea. „Jako je tu sice tma, ale řekl bych, že ten týpek má úplně černý vlasy.“ podivil se Radek. „Jasně, ale vlasy se dají obarvit. Ale měl jeho rysy, oči, i ten hlas zněl povědomě.“ bránila Andrea svoji teorii. „Promiň, lásko, studoval jsem tady nápojový lístek, ne cizí chlapy.“ omlouval se Radek. „Navíc, kdyby se Karel vrátil, tak by se nám snad ozval, ne?“ pokrčil rameny. „Asi máš pravdu.“ připustila Andy.

Stejně jí to ale nedalo, když se vrátila dolů na parket, rozhlížela se kolem. „Hledáš někoho?“ zeptala se jí Anja, když si jí všimla. „Ne asi, ne, měla jsem pocit, že jsem tu potkala Karla, ale asi se mi to zdálo.“ pronesla bezmyšlenkovitě. „Cože, jako TOHO Karla?“ strnula Anja.

V tom Andreji došlo, že asi měla být zticha. Kvůli svým bludům otevřela Anjiny staré rány. „Ježiš, promiň Anji, jsem blbá. Byl tu prostě jeden chlápek, sice černovlasý a trochu zarostlý, ale jinak mi ho hodně připomínal. On sám mi to vyvrátil, prostě mám asi bujnou fantazii.“ snažila se zachránit situaci, ale stejně se pro jistotu ještě rozhlížela kolem. Anju ovšem moc neuklidnila.

Vzápětí se tedy Anja omluvila, že má dost a vydala se domů. Byla tak ponořená do myšlenek, že si ani nevšimla, že jí někdo z povzdálí pozoruje.