Příběh - 53. KAPITOLA – Pátrání v minulosti

Přes kontakty na důvěryhodné kolegy z nemocnice, které měla ještě od tety Jany, si Andrea domluvila zapůjčení ultrazvuku, který definitivně potvrdil její domněnku. Aby na sebe poutali co nejméně pozornosti, vzal si Radek v práci dlouhodobou dovolenou a držel se co nejvíce doma.
Zároveň chtěli zjistit více o tom, co zažil Andrein dědeček. Ona sama byla tehdy ještě malá, a pamatovala si jen, že děda na stará kolena přibral, ale to by v jeho věku nebylo nic divného.


Navíc, těžko by se někdo s něčím takovým svěřil malé školačce, že? Andrea se proto zkusila obrátit na svého tátu, jestli náhodou nebude vědět něco víc. „Tati, díky moc, že jsi přišel! Jak se má máma?“ vítala se s ním jedno odpoledne u nich doma. „Dobře, broučku, je poslední dobou často unavená, ale v našem věku nic nezvyklého.“ objal Tomáš s úsměvem svou dceru.


„Ne že bych tě rád neviděl, ale můžeš mi vysvětlit, proč jsem měl přijít tak narychlo?“ zeptal se hned vzápětí. „Jistě, posaď se!“ vybídla ho Andy. „Víš, tati, chtěla jsem se zeptat na dědu Vojtěcha. Pročítala jsem jeho deníky a v posledním z nich mi něco není jasné. Jde o toho chlapečka, co měli s babičkou u sebe. Pamatuju si, že když jsem byla malá, byli jsme se na něj jednou podívat.“ nakousla Andrea téma, které jí tolik zajímalo.

Příběh - 52. KAPITOLA – Sen nebo skutečnost?

„Ahoj, to je dobře, že jsi doma!“ uvítala se Andrea s Radkem, hned jak dorazila z laboratoře. „Proč, zjistila jsi snad něco?“ sondoval Radek s hraným nezájmem. „Právě že zjistila! Ale asi by sis měl raději sednout.“ doporučila mu a políbila ho na přivítanou na tvář.


Když si ověřila, že děti jsou bezpečně uklizené na terase a zabrané do vydlabávání dýní, usadila se za ním na pohovku. „Tak povídej!“ vybídl ji Radek. „No, věc se má tak, že v tvém těle je zvláštní hladina hormonů, v podstatě odpovídá hodnotám, které by měla těhotná žena.“ přiznala mu Andrea na rovinu a čekala na jeho reakci.


„Cože??“ vyhrkl Radek, když vstřebal její slova. „No, je to tak, jak slyšíš, musela bych tě vzít na ultrazvuk, ale i to přibírání tomu tak nějak odpovídá.“ vysvětlovala mu opatrně, aby to s ním neseklo. „Počkej, to přece není možné. To ses musela splést. U lidí se tohle přece neděje, ne? Tak jak by se něco takového mohlo stát?“ přemýšlel nahlas a měl pocit, že se mu hlava rozskočí.

Příběh - 51. KAPITOLA – Jedeme dál

Po svatbě Karla a Anji se život rozběhl zběsilým tempem. Jelikož se rodiny pěkně rozrostly, jedna oslava střídala druhou. Nejprve následovala Andrea svého manžela a pokročila do středního věku. 

Jelikož novomanželé byly tou dobou na líbánkách, slavila své narozeniny se svou rodinou – rodiči Sofií a Tomášem, a bratrem Milanem. „Zlatíčko, doufám, že maminku moc nezlobíš.“ nabádala Sofia svého vnuka. „Ale babi, já jsem přece nejhodnější. Zlobí akorát Gábinka.“ snažil se jí nakecat Filip.