Andrea
chodila na místní střední školu. Jelikož to ale byl jediný gympl v kraji,
většinu jejích spolužáků tvořili příbuzní – sestřenice, bratranec, vlastníci a
taky teta. Našlo se sice pár dalších studentů, kteří (snad) nenesli společnou genetickou
informaci, ale žádná sláva to nebyla. A tak není divu, že když se na hodině
informatiky objevila ve vedlejší lavici nová tvář, Andy zbystřila.
O přestávce
sebrala odvahu, a nového spolužáka oslovila. „Ehm, ahoj, ty jsi tu tak trochu nový,
že? Ve škole jsem tě ještě neviděla. Chodil jsi jinam, nebo jsi tu vůbec nebydlel.
Protože si nepamatuju, že bych na tebe před tím ve městě narazila.“ („Bože,
proč tak blekotám?!?“ pomyslela si vzápětí).
„Ahoj, jo,
přistěhovali jsme se sem nedávno. Já jsem Radek, mimochodem.“