Když si ověřila, že děti jsou bezpečně uklizené na terase a zabrané do vydlabávání dýní, usadila se za ním na pohovku. „Tak povídej!“ vybídl ji Radek. „No, věc se má tak, že v tvém těle je zvláštní hladina hormonů, v podstatě odpovídá hodnotám, které by měla těhotná žena.“ přiznala mu Andrea na rovinu a čekala na jeho reakci.
„Cože??“ vyhrkl Radek, když vstřebal její slova. „No, je to tak, jak slyšíš, musela bych tě vzít na ultrazvuk, ale i to přibírání tomu tak nějak odpovídá.“ vysvětlovala mu opatrně, aby to s ním neseklo. „Počkej, to přece není možné. To ses musela splést. U lidí se tohle přece neděje, ne? Tak jak by se něco takového mohlo stát?“ přemýšlel nahlas a měl pocit, že se mu hlava rozskočí.
„Počkej, nech mě pokračovat.“ přerušila ho Andy. „Ono to totiž není všechno!“ nadhodila. „COŽE?!“ vykřikl Radek, až se Andrea lekla a rychlým pohledem kontrolovala děti, jestli tím nevzbudil jejich pozornost. Ty však byly naštěstí zabrané do práce. „V tvých vzorcích koluje cizorodá DNA, která není tak úplně lidská.“ dořekla opatrně. „Jakože jsem upír jako Karel?“ spojil si to okamžitě Radek.
„Ne, to tě ubezpečuju, že nejsi.“ zavrtěla hlavou Andrea. „Spíš mi řekni, zdávají se ti ještě ty tvé živé sny?“ zeptala se ho. „Myslíš, jako o mimozemšťanech?“ upřesnil si Radek. „Ano, přesně ty!“ přitakala Andy. „Poslední dobou tolik ne, ale pár týdnů zpět jsem je ještě měl. Jak to s tím ale souvisí?“ nechápal Radek. „To ti vysvětlím později. Teď mi je zkus popsat, nejlépe od začátku.“ vybídla ho jeho žena. „Ehmm, tak počkej…“ zamyslel se a začal vyprávět.
Ze začátku byly pořád stejné – letěl jsem naší raketou do vesmíru. Byl jsem sám, bez posádky, ale podařilo se mi přistát na zvláštní planetě. Byla celá jakoby ponořená do noci, plná světélkujících rostlin. Okouzlující místo.
Většinou jsem se jen tak procházel a sbíral vzorky – rostliny, horniny, vodu. Prostě tak, jak by se čekalo, kdybychom se sem skutečně dostali při expedici.
Později jsem však během snů začal objevovat, že na planetě je život. Nejprve v drobných formách v různých dutinách, až jsem narazil i na místní obyvatele.
Ze začátku byli docela ostýchaví, ale nakonec se mi podařilo se k nim přiblížit a navázat komunikaci. Překvapilo mě, jak rychle porozuměli naší řeči, ale díky tomu jsme se byli schopni domluvit. Hodně se vyptávali na život na naší planetě.
Pak se ty sny změnily. Hodně často se mi zdálo, že se nad naším domem objevuje vesmírná loď, a bere mě s sebou. Párkrát dokonce odnesla tebe, ale to sen pak skončil.
Jo, a jednou se mi zdálo, že byli u nás ve starém domě, zatímco jsme spali. Procházeli náš dům, prohlíželi si všechny věci od dětských stavebnic po počítač a o všem si dělali poznámky.
„Počkej, nebylo to náhodou tehdy, jak jsme ráno našli dům vzhůru nohama? Záhadně postavěná stavebnice, počítač s modrou smrtí na obrazovce, převrácená popelnice?“ přerušila ho Andy. „Jo, to bylo ono.“ přisvědčil Radek. „Tak fajn. Pokračuj. Co ten poslední sen?“ požádala ho bez dalšího komentáře.
To už bylo tady v Oáze. Tentokrát unesli zase mě. Chtěl jsem jít spát, když jsem uviděl to jasné světlo před domem, tak jsem to šel prověřit. Než jsem se nadál, už jsem se vznášel nad zemí.
O jejich lodi se mi ale nezdálo, najednou jsem byl zase na planetě, jako vždy jsem tam chvíli bloumal, než mě objevila nějaká mimozemšťanka. Nic ale neříkala, jen se na mě soustředěně zadívala. Potom jsem myslím omdlel, čímž jsem se probudil.
„Miláčku, a nenapadlo tě, že by třeba ty sny byly skutečné? Že to nebyly sny, ale že jsi tam opravdu byl?“ zeptala se ho Andy, když skončil. „Vždyť by to byl úplný nesmysl.“ namítnul Radek. „Evidentně nebyl. Ta DNA je totiž opravdu mimozemská. Odpovídá záznamům z dědových deníků, které psal chvíli před tím, než zemřel. Ale vždy jsem myslela, že tehdy už spíš fantazíroval, když popisoval své vlastní těhotenství.“ vysvětlila mu Andrea. „Řekni mi, že tohle všechno je jen další sen!“ zaúpěl nevěřícně a zoufale Radek. Ale nebyl!
Žádné komentáře:
Okomentovat