„Jé, cítila jsi to?“ vyjekl překvapeně, když se mu pod rukou něco pohnulo. „Miláčku, to miminko je uvnitř mě, takové kopance těžko přehlédnu.“ smála se jeho otázce Anja. „No, jo, to bude jasný fotbalista!“ pochvaloval si Karel. „Aby to nebyla holka!“ rozmlouvala mu to Anja.
Očekávání nového člena rodiny dokonce pomohlo k tomu, aby se Ilonka trochu zklidnila. Možná se malinko bála, že by jí pak brácha opravdu vyšoupnul, tak sekala latinu. „Holky, svačinu máte hotovou!“ hlásila Anja děvčatům jako každé ráno. „Kristovanoho Belo, ty jsi ještě v pyžamu? Podívej na Ilču, jak je nachystaná a dávno najezená.“ dávala jí za příklad svoji malou skoro-švagrovou.
Ilča opravdu už byla po snídani, nachystaná k odchodu do školy, a dokonce po sobě uklízela nádobí. „Ilonko, tu misku jsi mohla nechat na stole, já bych to pak uklidila.“ řekla jí vlídně Anja. „Ale mně to nevadí, vždyť jí jen dám do myčky.“ usmála se na ni holčička. „Tak děkuji, zlatíčko.“ pochválila ji Anja.
Naštěstí Bela měla Ilču ráda natolik, že jí ráda prominula, jaká kvůli ní dostává kázání. Přítomnost starší kamarádky totiž měla i své výhody. „Já vůbec nechápu, co mám jako smíchat?“ kroutila hlavou Bela nad postupem ke školnímu projektu. „Jó, chemie pro začátečníky, jen počkej, až budeš muset stavět sopku.“ smála se Ilča, ale vzápětí se zvedla, aby Bele pomohla dřív, než projekt vyletí do vzduchu.
Ještě než se jejich rodina rozšířila, oslavila starší z děvčat významné narozeniny. Anja jí nachystala perfektní oslavu, kam pozvala samozřejmě Iloniny sestry, a také Andreinu rodinu s dětmi, aby bylo na party veselo. „Ilonko, dort je na stole! Je čas sfouknout svíčky!“ zavolala na ni Anja, když nachystala dort na stůl.
Na tuhle chvíli se malá slečna těšila. Věděla, že po sfouknutí svíček už prostě nebude malá holka. Když se všichni hosté shromáždili kolem, mohutně se nadechla a foukla.
Co si u toho přála zůstalo tajemstvím. Ale najednou opravdu už nebyla tím malým děvčátkem, které před pár týdny do tohoto domu vešlo. Z Ilonky vyrostla velká slečna, které zůstaly její krásné, i když trochu neposedné, vlnité vlasy.
Pak už se všichni pustili do jídla – nejen do skvělého dortu, ale i do dalších lahůdek, které Anja připravila. U stolu si oslavenkyni vyhlídla jedna z jejich sester, aby vyzvěděla, jak se má. „Já, někdy si vyčítám, že jsi nezůstala s námi, mám pocit, jako bychom tě odkoply. Opravdu ti nevadí bydlet s Karlem?“ ujišťovala se. „Proboha ségra, po stopadesáté nevadí.“ protočila oči Ilča a znovu jí vyjmenovala, proč je vše v pořádku.
Krátce po Iloniných narozeninách však došlo na ještě očekávanější událost. Anju uprostřed noci vzbudily silné bolesti. Původně si říkala, že je ještě brzo, že to budou asi jen poslíčci, které nějak rozchodí. Když ale vstala z postele, ucítila, jak jí po nohách stéká voda. „Kájo, vstávej, jedéééém!“ zakřičela na celý dům, když jí vzápětí dostihly další kontrakce.
Holky byly poučeny, jak se chovat samy doma, a v rámci možností uklidněny, že se nemají ničeho bát a že jim Karel dá hned vědět, jak bude co. O hodinu později už měla Anja za sebou všechny přijímací procedury a bylo jasné, že miminko chce na svět co nejdříve. A tak se spěchalo na sál, kam Karla bohužel nepustili. „Dobrý večer, tak se na to podíváme, co říkáte.“ snažila se Anju povzbudit lékařka.
Anja jen něco zaskučela, na zdvořilosti nějak neměla náladu. „Ale tak maminko, zkuste se trochu uvolnit, však nerodíte poprvé, takže víte, co čekat, ne?“ pokračovala vesele doktorka. Anja si nebyla jistá, jestli ji fakt, že ví, co bude následovat, má uklidnit, nebo víc znervóznit. Jediné, na co si v tu chvíli vzpomněla, byly podobné rádoby vtipné řeči recepční, která jí přijímala při porodu Bely. Mimochodem tehdy měla dost podobný účes.
Ať už to byla ta stejná osoba, nebo ne, aspoň věděla, co dělá. Po pár minutách a dalších humorných poznámkách se v pokoji rozlehl dětský pláč. Anja se na lůžku nadzvedla, aby poprvé viděla své druhorozené dítě. „Je to chlapeček, gratuluju.“ mrkla na ni lékařka.
Zázraky moderní simí techniky umí divy. A tak o chvíli později už byla Anja na nohou, připravena odnést si svůj malý poklad domů. „Tak pojď, Patriku, tatínek už čeká, aby nás odvezl za tvou sestřičkou a tetičkou.“ usmívala se na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat